19 C 262/2025-41 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 16 631 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla distančním způsobem uzavřena dne 25. 7. 2024 Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 6 631 Kč zaplatit nejpozději do 24. 11. 2024. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že zde právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, vystupuje jako věřitel a žalovaná jako klient. Klient je označen jménem a příjmením žalované, je zde uvedeno rodné číslo, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka až do výše 10 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka může být čerpána na označený bankovní účet klienta nejdříve dne 25. 7. 2024 a má být splácena vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že se jedná o podpis potvrzovacím kódem ze dne 25. 7. 2024 v 13:15:38.5. Z výpisu z běžného účtu a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 25. 9. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, zaslala žalované na její účet č. , č. účtu, dne 25. 7. 2024 částku 10 000 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni.7. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025 a z podacího lístku ze dne 15. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu jí zaslala na adresu trvalého pobytu.8. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč a na základě, které se žalovaná zavázal za sjednaných podmínek tuto částku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaná akceptovala tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání smluvního úroku. Podpis žalované ve tvaru potvrzovacího kódu nijak neztotožňuje žalovanou jako fyzickou osobu a neprokazuje její vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 25. 7. 2024 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a uložil jí proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč. Ostatní žalobou uplatněné nároky soud jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.9. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 doručení předžalobní upomínky žalované dne 20. 1. 2025. Tedy až dnem 22. 1. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení a rovněž výši zákonem stanovenou.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu úspěch pouze částečný.11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.