19 C 272/2025-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 35 347,24 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla distančním způsobem uzavřena dne 31. 8. 2024 smlouva o úvěru č. , hodnota, a žalované byla poskytnuta částka ve výši 26 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit spolu se smluvním úrokem ve výši 9 347,24 Kč nejpozději do 2. 3. 2025. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že zde právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, vystupuje jako věřitel a žalovaná jako klient. Klient je označen jménem a příjmením žalované, je zde uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka 26 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude převedena na označený bankovní účet klienta a má být vrácena nejpozději do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že se jedná o podpis potvrzovacím kódem ze dne 31. 8. 2024 v 14:38:54.5. Z výpisu z běžného účtu a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 18. 9. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, zaslala žalované na její účet č. , č. účtu, dne 31. 8. 2024 částku 26 000 Kč.6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že na tento úvěr byla připsána z účtu č. , č. účtu, dne 4. 10. 2024 a dne 11. 12. 2024 vždy částka ve výši 3 692,11 Kč.7. Z upomínky ze dne 1. 1. 2025, z výzvy ze dne 30. 1. 2025 a 2. 3. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou o úhradu dlužné částky.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu jí zaslala na adresu trvalého pobytu.10. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 26 000 Kč a na základě, které se žalovaná zavázala za sjednaných podmínek tuto zápůjčku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaná akceptovala tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání smluvního úroku. Podpis žalované ve tvaru potvrzovacího kódu nijak neztotožňuje žalovanou jako fyzickou osobu a neprokazuje její vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 31. 8. 2024 částku ve výši 26 000 Kč. Žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Z potvrzení právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, však bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr ze svého účtu uhradila dne 4. 10. 2024 a dne 11. 12. 2024, tedy před postoupením pohledávky žalobkyni, částku v celkové výši 7 384,22 Kč (2x 3 692,11 Kč). Soud má tedy za prokázané, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a uložil jí proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 615,78 Kč (26 000 Kč – 7 384,22 Kč). Ostatní žalobou uplatněné nároky jako nedůvodné soud zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.11. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 doručení předžalobní upomínky žalované dne 23. 4. 2025. Tedy až dnem 25. 4. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení.12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu úspěch pouze částečný.13. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.14. O vrácení přeplatku soudního poplatku ze žaloby soud rozhodl v souladu ust. § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.