20 C 409/2024-71 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 11. 7. 2024, zaplacení 52 808,22 Kč, úroku 848,44 Kč, úroku 9,49 % ročně z 60 280,32 Kč od 22. 5. 2024 do 4. 6. 2024, úroku 14,75 % ročně z 60 280,32 Kč od 1. 6. 2024 do 4. 6. 2024, úroku 9,49 % ročně z 52 308,22 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, úroku 14,75 % ročně z 52 308,22 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2021, sjednané na portálu zonky.cz s jistinou 160 000 Kč, která byla pro nehrazení splátek (á 3 716 Kč) učiněna předčasně splatnou dne 22. 5. 2024. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že byl lustrován NRKI i BRKI, IR a CEE, byly využity částky normativních nákladů. Soud žalobkyni před konáním prvního jednání poučil, že z obsahu spisu již vyplynulo, že poměry žalované byly ekonomicky neudržitelné. Na to reagovala doplňujícím podáním ze dne 10. 2. 2025 (č. l. 49), že věřitel si byl vědom příjmu 10 850 Kč na rodičovském příspěvku, bydlení vdané osoby u rodičů se dvěma vyživovacími povinnostmi, byl ověřen výpis bankovního účtu žalované za říjen 2020 až leden 2021, z neurčitě pojmenovaných úvěrových registrů (žalobkyně si dlouhodobě plete BRKI a NRKI a domnívá se, že jedno obsahuje i druhé a nereaguje na několikeré upozornění soudu v několika předchozích řízeních) byly zjištěny splátky tří úvěrů ve výši 3 860 Kč měsíčně. Tuto bilanci opět obhajovala jako poměry úvěruschopného klienta.2. Soud nařídil jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila již předem. Přesto se z něj omluvila. Dostavila se k němu žalovaná, bylo jí doručeno do vlastních rukou. Ovšem pouze proto, že po ní nejprve soud aktivně pátral a zjistil její doručovací adresu telefonicky.3. Uvedla, že se s manželem dostali do finančních problémů, on i do exekucí. Některé úvěry dle registru BRKI či NRKI jí nebyly povědomé, nevylučovala, že šlo o jednání manžela, používali společný účet a o finančních problémech zprvu nevěděla. Splácela, dokud mohla, důkazní návrhy neměla, v současnosti podniká, o splátky nežádala.4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované v jakémkoliv jiném soudním řízení, kde jinou adresu pro doručování rovněž neuplatní, evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud z vlastní iniciativy zjistí, zkusí obesílat (což při ceně přes 100 Kč za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením (neboť ani doručovací adresa jak výše bohužel není v některých řízeních spolehlivým řešením) je však bezplatná datová schránka, do níž mají orgány veřejné moci povinnost doručovat a naopak zcela odpadá zájem na zjišťování bydliště adresáta (o které se případně zajímá až soudní exekutor v rámci vymáhání). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. 2012). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). I když v tomto řízení o výsledku rozhodly skutečnosti, k nimž soud přihlíží z moci úřední, realita současné doby ukazuje, že i o tato práva by se měl každý spotřebitel starat aktivně. Mnoho spotřebitelů pak nevědomky plní nároky, které by i při laické procesní obraně vůbec plnit nemuseli.5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 14, informačním letákem (který je za smlouvou a neplní tedy svůj účel) č. l. 18 a potvrzením o poměrech žalované č. l. 13 ze dne 25. 1. 2021 bylo zjištěno, že úvěr je sjednán žalobkyně skrze službu Zonky poskytovatele , právnická osoba, ., následně sloučené fúzí se žalobkyní (což by smlouva se spotřebitelem zřejmě vůbec nemusela zmiňovat). Žalované měl být po splnění povinnosti dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytnut částečně „účelově vázaný úvěr“ k refinancování jiného úvěru dle úvěrového registru, jsou uvedeny všechny tři zjištěné úvěry s celkovou splátkou 3 860 Kč měsíčně. Poměry nedávají početní smysl, pokud nespoléhají na příjem jiného člena domácnosti, neboť je uveden příjem 10 850 Kč, výživné 3 000 Kč jako vedlejší příjem (není uvedeno, komu výživné náleží), dvě vyživovací povinnosti a bydlení u rodičů/rodinných příslušníků a celkové výdaje 15 000 Kč. Příjmy „ostatních členů domácnosti“ mají údajně činit 21 150 Kč. Jistina činila 160 000 Kč, úrok 9,49 % ročně, 54 měsíčních splátek po 3 716 Kč doplňuje jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru 3 200 Kč. Další ujednání nemají na výsledek řízení vliv.6. Je přiložena zpráva CNCB (č. l. 22), z níž zřejmě vyplývají i bankovní úvěry („B0x“), což je zřejmě důvodem pojmových zmatků žalobkyně. Který subjekt takto zmatečně označené výpisy poskytuje, není soudu známo. Vyplývá z ní bankovní úvěr ze 4. 12. 2020 a ukončení 20. 11. 2022. Soud se tedy výpisu blíže nevěnuje, neboť zjevně pochází z pozdější doby (obsahuje například hned u prvního záznamu datum ukončení úvěru v roce 2022) a nejedná se o zjevně podklad z doby sjednání úvěru (soud doufá, že se nejedná o projev záměrného předkládání důkazních návrhů s nepravdivou legendou, což zmiňuje v kontextu § 347a trestního zákoníku – maření spravedlnosti).7. Žalobkyně doložila výpis z účtu žalované (č. l. 51 až 64) za období části října 2020 až prosince 2020. Z něj vyplývá příjem 10 800 Kč z rodičovského příspěvku. Patrné jsou i další drobné příchozí platby, které odpovídají sdělení žalované, že se zabývá focením. Věřitel však s takovou informací vůbec nepracoval, nijak částky nekvantifikoval, neověřil, že náleží žalované a nezahrnul je ani do své úvahy. Skutečné výdaje domácnosti samoživitelky se dvěma vyživovacími povinnostmi takové příjmy ani zdaleka nemusely pokrývat.8. Dle bilance č. l. 28 (nazvané nepochopitelně „splátkový kalendář“) je prokázáno, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 150 060 Kč (což zahrnuje i poplatek 3 200 Kč, sražený z úvodních tří splátek).9. Je doložena upomínka č. l. 30 ze dne 22. 5. 2024. Listiny č. l. 31 a 32 jsou zjevně vystaveny dodatečně (27. 5. 2024), nejsou tedy způsobilým důkazním prostředkem skutečností, které jsou v nich vyznačeny (vyplacení jistiny a potvrzení o sjednání závazku).10. K poměrům žalované bylo soudem zjištěno dle zprávy Úřadu práce č. l. 37 a 38, že aktuálně žádnou sociální dávku nepobírá.11. Soud si vyžádal aktuální výpis z registru CBCB (BRKI), neboť žalobkyně předložila výpis NRKI (CNCB) na č. l. 22. Z aktuálního výpisu (č. l. 44) vyplývá, že žalovaná měla sjednán kontokorentní drobný úvěr s , právnická osoba, .,