21 C 156/2025-43 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 12. 2024, doplněnou podáním ze dne 4. 8. 2025, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 11 730,39 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 7. 4. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 61 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek a další poplatky za objednané volitelné služby dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Úvěr ve výši 5 000 Kč byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaný si při sjednání smlouvy zvolil volitelné zpoplatněné služby, a to službu Presto za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 23,04 Kč. Pohledávka žalobkyně za žalovaným v celkové výši 11 661,95 Kč je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 4 999,97 Kč, neuhrazeným poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvními úroky ve výši 6 374,44 Kč (1,07 % denně z nesplacené části jistiny) a neuhrazenými poplatky za volitelné služby ve výši 188,04 Kč. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení, žalobkyně se však rozhodla uplatnit tento nárok jen za období prvních 90 dnů prodlení, tj. za období od 8. 5. 2024 do 6. 8. 2024 v částce 68,44 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci nařídil jednání na den 2. 10. 2025, k němuž se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a v rozhodl v nepřítomnosti účastníků.Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Žalovaný pravděpodobně vedl se žalobkyní jednání o poskytnutí revolvingového úvěru až do výše 61 800 Kč, kdy za tímto účelem zřejmě poskytl žalobkyni své osobní údaje a žalobkyně připravila návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Návrh smlouvy žalobkyně předložila soudu, přičemž tento návrh je podepsaný pouze žalobkyní, podpis žalovaného na smlouvě chybí, pouze je zde nepodepsané prohlášení, že žalovaný smlouvu přečetl, s jejím obsahem souhlasí a dne 7. 4. 2024 podepisuje. K ověření totožnosti žalovaného mělo dojít prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, , kdy k tomu žalobkyně předložila nikým nepodepsanou listinu „Autorizace ověření totožnosti“, z níž není patrné ani, kdo jí vyhotovil, a listinu „BankID výpis“, v níž však nejsou uvedeny žádné údaje. Nikým nepodepsaný je i Výpis o posouzení úvěruschopnosti, z něhož vyplývá, že žalovaný měl žít ve společné domácnosti se dvěma dalšími osobami, z nichž jedna měla příjem, výše jeho příjmu činila 30 902 Kč a výdaje na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč měsíčně, výše měsíčních výdajů na půjčky 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč; disponibilní příjem činil 19 900 Kč. Z listiny „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ vyplývá, že tuto listinu vyhotovila zřejmě žalobkyně (v hlavičce je název , Anonymizováno, ) a z účtu č. , hodnota, měla být ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázána částka 5 000 Kč s označením „20021935 Váš , Anonymizováno, úvěr“. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2024, který byl podacího lístku odeslán doporučeně téhož dne, byla žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 12 325,39 Kč žalobkyni. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 4. 7. 2025 vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v dotazovaném období od 7. 4. 2024 do 6. 8. 2024 žalovaný, přičemž na tento účet byla dne 7. 4. 2024 pod variabilním symbolem , var. symbol, připsána částka 5 000 Kč.Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. § 2395 a násl., ust. § 2390 a násl. a konečně i ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, a nedošlo ani k uzavření smlouvy o zápůjčce, když žalobkyní předložená listina není opatřena podpisem žalovaného a není tedy prokázáno vědomí žalovaného o smluvním ujednání, ani jeho vůle být smlouvou vázán. Z předložených listin nevyplývá, že by identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity, když žalobkyní předložená listina „BankID výpis“ neobsahuje žádné údaje. V řízení tak bylo toliko prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 7. 4. 2024 částku 5 000 Kč a tato částka byla na účet žalovaného, který byl jediným majitelem a disponentem účtu, dne 7. 4. 2024 i připsána. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Ze žalobních tvrzení však dále vyplynulo, že výše nesplacené jistiny činí 4 999,97 Kč, soud tedy ze všech shora uvedených důvodů částečně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost žalobkyni částku 4 999,97 Kč zaplatit.Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení další částky ve výši celkem 6 730,42 Kč (tj. neuhrazeného poplatku za vyplacení tranší úvěru, nezaplacených úroků, neuhrazených poplatků za volitelné služby a smluvní pokuty), soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že se žalovaným uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, z níž měly uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání sporných žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila.Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 4 999,97 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky, když bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu splatnosti a je splatné na výzvu. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně, která byla žalovanému odeslána dne 27. 11. 2024 a v níž byla stanovena lhůta k úhradě třídenní. Pokud tedy žalovaný nejpozději dne 5. 12. 2024 neplnila, dostala se následujícím dnem do prodlení, když výzva mu byla zaslána na adresu jeho bydliště a je třeba mít ji ve smyslu ust. § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za doručenou dnem 2. 12. 2023. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 4 999,97 Kč i zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, od 6. 12. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 7. 8. 2024 do 5. 12. 2024 nebyl žalovaný vůbec v prodlení s vrácením peněžitého plnění (jistiny a tvrzených poplatků), a od 6. 12. 2024 dosud pak ani není v prodlení s vrácením částky 287,54 Kč, tj. tvrzeného sjednaného poplatku za vyplacení tranší úvěru a poplatků za volitelné služby, které nebyly v tomto řízení prokázány, jak již bylo uvedeno shora.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když ani jeden z účastníků neměl ve věci převážný úspěch, který by soudu umožnil některému z nich právo na náhradu nákladů řízení přiznat.Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.