Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 11. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 976,49 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vůči žalobkyni vzniklý v důsledku nezaplacení ceny odebrané elektřiny, dodané právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) žalované do odběrného místa , adresa, , v období od 8. 12. 2022 do 12. 7. 2023. Pohledávka za žalovanou byla dne 13. 10. 2017 postoupena žalobkyni.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná si u právní předchůdkyně žalobkyně objednala dodávku elektrické energie do odběrného místa na adrese , adresa, . Právní předchůdkyně žalobkyně do uvedeného místa elektrickou energii dodávala také v období od 8. 12. 2022 do 12. 7. 2023, ale žalovaná za elektřinu odebranou v uvedeném období v ceně 17 976,49 Kč nezaplatila. Cena odebrané elektřiny jí byla vyúčtována fakturou č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2023 splatnou dne 31. 7. 2023. Pohledávka , právnická osoba, . za žalovanou byla dne 13. 10. 2017 postoupena žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena.Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalované zboží (elektřinu), ale žalovaná své povinnosti zaplatit kupní cenu zcela nedostála. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši 17 976,49 Kč odpovídající nezaplacené kupní ceně elektřiny.Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 1 200 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 315 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť v daném případě jde o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.