Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 14. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 105 214,12 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávkách elektřiny a plynu ze dne 21. 4. 2022, na základě kterých byly žalované žalobkyní dodávány elektřina a plyn do odběrného místa , adresa, pro potřeby domácnosti. Žalovaná měla za dodávku elektřiny v období od 27. 5. 2022 do 22. 8. 2023 uhradit žalobkyni částku v celkové výši 31 469,98 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 2 270 Kč. Žalovaná měla za dodávku plynu v období od 30. 5. 2022 do 17. 8. 2023 uhradit žalobkyni částku v celkové výši 74 386,64 Kč. Dále měla žalobkyni zaplatit poplatek za odpojení elektřiny ve výši 907,50 Kč a poplatky za upomínky v celkové výši 720 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.4. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvy na dodávku elektřiny a plynu dne 21. 4. 2022, pro odběrné místo , adresa, . Za realizovaný odběr elektřiny v období od 27. 5. 2022 do 14. 3. 2023 byla žalované žalobkyní vystavena faktura č. , hodnota, ze dne 19. 3. 2023 se splatností dne 3. 4. 2023 ve výši 19 398,66 Kč a za realizovaný odběr elektřiny v období od 15. 3. 2023 do 22. 8. 2023 byla žalované žalobkyní vystavena faktura č. , hodnota, ze dne 27. 8. 2023 se splatností dne 11. 9. 2023 ve výši 12 071,32 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 2 270 Kč. Žalované bylo vyúčtováno odpojení elektřiny fakturou č. , hodnota, ze dne 24. 8. 2023 se splatností dne 7. 9. 2023 ve výši 907,50 Kč. Za realizovaný odběr plynu v období od 30. 5. 2022 do 9. 4. 2023 byla žalované žalobkyní vystavena faktura č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2023 se splatností dne 26. 4. 2023 ve výši 59 686,77 Kč a za realizovaný odběr plynu v období od 10. 4. 2023 do 17. 8. 2023 byla žalované žalobkyní vystavena faktura č. , hodnota, ze dne 21. 8. 2023 se splatností dne 4. 9. 2023 ve výši 14 699,87 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalované rovněž poplatek za upomínku 3x ve výši 240 Kč.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je, pokud jde o nezaplacenou kupní cenu elektřiny a plynu důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byly uzavřeny kupní smlouvy. Žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalované zboží (elektřinu a plyn), ale žalovaná své povinnosti zaplatit kupní cenu zcela nedostála. Proto soud v tomto rozsahu žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 103 586,62 Kč odpovídající součtu nezaplacené kupní ceny elektřiny a plynu. Odlišně soud posoudil část žaloby týkající se zaplacení částky v celkové výši 1 627,50 Kč. Částka představuje požadované poplatky za odpojení a za odeslané upomínky. Poplatky nebyly účastníky sjednány v samotné smlouvě, ale povinnost žalované k jejich zaplacení i jejich výše jsou zakotveny ve Všeobecných obchodních podmínkách a ceníku. Takovýto způsob sjednání poplatků soud považuje v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 za neplatný, a proto žalobu v uvedené části včetně příslušných úroků z prodlení výrokem II. rozsudku zamítl.6. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur, kterými byla žalované vyúčtována cena odebrané elektřiny a plynu, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 209 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za dva v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby v celkové výši 10 680 Kč určenou dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., za jeden v řízení učiněný úkon, a to jednoduchou výzvu k plnění ve výši 2 670 Kč určený dle § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 450 Kč přiznané dle § 11, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 3 087 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř.8. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).9. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.