19 C 358/2025-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši , částka, s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru č. , hodnota, a žalovanému byla poskytnuta částka ve výši , částka, na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit nejpozději do , datum, spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, . Žalovaný svůj závazek nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z listiny nazvané „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že zde právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, vystupuje jako věřitel a žalovaný jako klient. Klient je označen jménem a příjmením žalovaného, je zde uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka , částka, . Zápůjčí úroková sazba činí 279,83 % ročně. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude převedena na označený bankovní účet klienta a má být vrácena nejpozději do 30. dne ode dne poskytnutí finančních prostředků. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že se jedná o podpis potvrzovacím kódem ze dne , datum, v 07:40:43 hodin.5. Z výpisu z běžného účtu a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, .6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil dne , datum, částku ve výši , částka, .7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu mu zaslala na adresu trvalého pobytu.9. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od , datum, a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, a na základě, které se žalovaný zavázal za sjednaných podmínek tuto částku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaný akceptoval tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání úroků. Podpis žalovaného ve tvaru potvrzovacího kódu nijak neztotožňuje žalovaného jako fyzickou osobu a neprokazuje jeho vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od , datum, , když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne , datum, částku ve výši , částka, . Z této částky žalovaný vrátil žalobkyni dne , datum, částku , částka, . Jiné finanční prostředky žalobkyni nevrátil. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložila mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, . Ostatní žalobou uplatněné nároky jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.10. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od , datum, právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od , datum, doručení předžalobní upomínky žalovanému dne , datum, . Tedy až dnem , datum, se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení a rovněž výši zákonem stanovenou.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně.12. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.