20 C 233/2025-88 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 24. 1. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 13. 3. 2017. Domáhala se jistiny 19 034,37 Kč, poplatků 2 583,17 Kč, úroku 1 893,66 Kč a úroku z prodlení z jistiny od 24. 9. 2024 do zaplacení (14,75 % ročně). Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., dále jen „ZoSÚ“) lakonicky uvedla, že ji posoudila podle „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vzhledem k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru“. Takové vyjádření s ohledem na dosavadní katastrofální bilanci úvěrů tohoto věřitele v senátu 20C považuje za doslova výsměšné. U spotřebitele měl být zjištěn příjem 12 350 Kč. Soud vyzval žalobkyni k doplnění důkazů k těmto tvrzením. Podáním č. l. 69 ze dne 9. 1. 2026 citovala vybraná rozhodnutí, avšak zavádějícím způsobem, nezohledňujícím skutkové okolnosti projednávané věci. Odkaz na zásadu „pacta sunt servanda“ je u spotřebitelského nároku zcela nepřípadný. Tvrdila, že informace od spotřebitele ověřovala, avšak opět předložila jen záhlaví výpisu účtu, nepředložila ani výpis databáze SOLUS, o které tvrdila, že byla kontrolována. Odkazuje se na dostatečnost použití statistických modelů, které se však týkají pouze výdajů, zatímco sama neprokázala ani příjem. Ze zahraniční (!) literatury cituje českou judikaturou vyšších soudů již delší dobu přesvědčivě překonaný názor, že se lze spoléhat na tvrzení spotřebitele. Nabádá před přílišným nepaušalizováním judikatury vyšších soudů. Poukazuje na nutnost zohlednit výši úvěru - ačkoliv sama v této věci poskytla nezajištěný úvěr s úvěrovým rámcem 150 000 Kč (resp. navzdory výslovné výzvě nevysvětlila, jak z dílčího rámce 10 000 Kč vznikl požadavek na jistinu 19 034,37 Kč).2. Dále ji totiž soud vyzval k doplnění tvrzení ke skladbě požadovaných plnění (č. l. 63 p. v.). Doplnila, že žalovaná celkem uhradila 58 371,88 Kč, k čerpání se však nevyjádřila, než předložením výpisu, viz dále. V předchozím obdobném řízení (sp. zn. , spisová značka, ) podáním doplnila, že úvěrový limit nečinil 10 000 Kč, ale po vyčerpání účelové části úvěru (nikoliv tedy např. po splacení!) až 150 000 Kč a zaslala bilanci úvěru. Soud tak musí vysvětlení čerpat z jiných řízení, což ostatně § 121 o. s. ř. umožňuje.3. Dále soud při počátečním šetření v předchozí věci sp. zn. , spisová značka, zjistil, že soudu byla věřitelem zcela zatajena okolnost souběžného splácení i dalšího (staršího) úvěru, vyřízená v rozkazním řízení (EPR , č. účtu, ), kde byl bez dalšího vydán elektronický platební rozkaz, byl doručen žalované do datové schránky a nebyl proti němu podán včas odpor a nabyl tak právní moci. Vyzval ji proto k doplnění a žalobkyně vyhověla s poznámkou, že takový nárok není předmětem řízení. Z tam předložené bilance pak vyplynulo, že žalovaná čerpala 101 778 Kč a uhradila 92 577,98 Kč. Současně z ní vyplynulo, že předchozích 13 měsíců žalovaná nic nesplácela. Z aktuálního NRKI již nebylo možno určit, zda to bylo v důsledku doplacené jistiny, či šlo o splátkovou delikvenci. V každém případě stav NRKI vyvracel důvodnost odkazu právního zástupce na rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na který odkazovala v žalobě, neboť ten pracuje s premisou, že dlužník úvěr splácel z legitimních zdrojů. V případě žalované šlo spíše o schéma „úvěrového letadla“. To soud uvádí pro úplnost, neboť jinak nelze čelit podáním věřitele, který se v každém řízení situuje do pozice legitimního věřitele, ačkoliv jeho bilance z předchozích řízení je zdrcující.4. Soud k projednání věci nařídil jednání, pro potřebu žalobkyně doplnit důkazy ke svým tvrzením došlo k jednomu odročení. Žalovaná se ani k jednomu nedostavila (omluvila se) a soud jednal v její nepřítomnosti, neboť o odročení výslovně nežádala. V praxi soudu jde bohužel o standardní situaci. Dlužno dodat, že nebankovním věřitelům plně vyhovuje a nehoráznými způsoby úvěrování, upomínání a vymáhání ji zjevně u spotřebitelů podporují, neboť soudní přezkum jim přináší četné redukce nároků, které po spotřebitelích přesto mimosoudně vymáhají s vědomím, že spotřebitelé o jejich nezákonnosti nemají ani tušení. Ani procesní pasivitou se však spotřebitel nepřipravuje o ta spotřebitelská práva, která mu náleží vždy, pokud se jich (po kvalifikovaném poučení) sám výslovně nevzdá.5. V této věci vyšší soudní úřednice platební rozkaz vydala, ačkoliv nebyla zřejmá ani skladba žalovaných plnění, a zcela zjevně nedostatečná byla i tvrzení k povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek. Senát 20C v prvé řadě konstatuje, že za chybné v této věci považuje vydání platebního rozkazu. Vydání platebního rozkazu však soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení. Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na chybějící tvrzení ve smyslu § 86 ZoSÚ a s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Ignorování těchto skutečností (tedy v rozporu s elementární zásadou učení, zakotvenou i v § 121 o. s. ř.) je právě tím, co posiluje žalobkyni v uplatňování těchto nároků navzdory jejich rozporu hned s několika kogentními ustanoveními zákona. Platební rozkaz naštěstí nebyl úspěšně doručen, byl zrušen a tedy mohla být spotřebitelská práva po provedení dokazování zkoumána. Senát 20C se domnívá, že ani doručení tohoto platebního rozkazu do vlastních rukou a nepodání odporu ze strany spotřebitele nezakládá plně zákonné rozhodnutí a případně by byl povinen podat podnět k částečnému zastavení exekuce (zdejšímu) exekučnímu soudu.6. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala SOLUS (č. l. 76) a ISIR, nebylo ničím prokazováno. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysokou jistinu (úvěrový rámec) s poměrně vysokým úrokem 20 % ročně nelze poskytnout bez značné míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Ostatně žalobkyně si toho je sama dobře vědoma, registr NRKI využívá (své úvěry tam zapisuje) a uvádí to dokonce i v úvěrové smlouvě (strana druhá). Takto soud opatřil aktuální výpis registru NRKI a BRKI (od CRIF na č. l. 35) a zjistil následující.7. Historie stávajících úvěrů do března 2017 již povětšinou nesahá. Výpis má 25 stran. Žalovaná je zjevně v pozdější době obětí brutální lichevní exploatace od , právnická osoba, , soud napočítal 32 záznamů úvěrů (tato společnost používá zejména lichevní schéma v podobě „sériových úvěrů“, případně poplatků za odklad splatnosti a navyšovaných úvěrů). Patrné je i lichevní schéma od , právnická osoba, . (12. 6. 2018, 6. 8. 2018, 23. 6. 2023, 3. 9. 2023), kde jinak než ignorováním stavu NRKI nelze její činnost vysvětlit. K lichevní exploataci se v pozdější době nepřekvapivě připojil i advokát , tituly před jménem, , jméno FO, se svou , právnická osoba, ., dále společnost , právnická osoba, Žalovaná má dále nesplácené bankovní úvěry. Před předmětným úvěrem je zde úvěr z kreditní karty od , právnická osoba, za roku 2011, kde žalovaná až do roku 2024 dlužila, stav k březnu 2017 již zjistit nelze. Kreditní kartu měla žalovaná od roku 2011 rovněž od , právnická osoba, ., až do listopadu 2021, stav k březnu 2017 již zjistit nelze. Od roku 2010 měla úvěr ze stavebního od , právnická osoba, ., s měsíční splátkou 650 Kč.8. Z této úvěrové historie je především zřejmé, že v České republice probíhá něco, co senát 20C pojmenovává jako „lichvu v průmyslovém měřítku“. Přesto, že je úvěrový registr NRKI široce zaužívaný, spotřebitelům jsou bez jakýchkoliv zábran poskytovány další a další úvěry s lichevními parametry, aniž by probíhaly desítky trestních stíhání těchto společností. Naopak jsou to spotřebitelé, kdož jsou pravidelně stíháni pro úvěrové podvody, aniž by se orgány činné v trestním řízení hlouběji zamýšlely nad možností uvést v omyl poškozeného věřitele, který již dle NR