20 C 325/2025-67 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 26. 8. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2023, sjednané žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (soudu notoricky známé jako jeden z poskytovatelů nebankovních predátorských úvěrů s lichevními parametry, formou podomního zprostředkování/inkasování). Žalovaný měl načerpat 40 000 Kč a uhradit celkem 74 368 Kč ve 14 měsíčních splátkách (již zde je třeba konstatovat hrubý rozpor s dobrými mravy takto sjednaného navýšení). Domáhala se 31 739 Kč na jistině, 1 283,62 Kč na obchodním úroku, 14 536 Kč na úhradě za sjednání úvěru, 4 352,24 Kč na poplatku za administrativní činnost, 5 657,14 Kč na umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště 20 000 Kč na smluvní pokutě, 2 086,15 Kč a dále v sazbě 8 % ročně z jistiny od 21. 2. 2025 do zaplacení a 3 958,12 Kč na úroku z prodlení a dále v sazbě 12,75 % ročně z 33 022,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.3. Dosud obvyklý rozpor nároku na obchodní úrok s kogentním omezením dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“), který tato žalobkyně (a právní zástupce, jehož soud považuje za 100 % vlastníka žalobkyně skrze nastrčený svěřenský fond) dlouhodobě ignoroval a advokát zřejmě považoval vymáhání protiprávního plnění v doslova průmyslovém měřítku za přijatelné (soud nikoliv), zde výjimečně není přítomen, případně je skryt v kapitalizovaném úroku (pro důvod nevyhovění je však nadbytečné jej přepočítávat). Soud kvituje, že advokát po několika letech od této praxe (přinejmenším v rozsahu běžícího úroku) zřejmě konečně upustil. I tak však bylo třeba nevydat platební rozkaz, nárok převést soudci a dovybrat soudní poplatek, neboť neoprávněně vysoký úrok ve smyslu § 122 odst. 4 ZoSÚ je zpravidla i nadále součástí kapitalizovaného poplatku a především soud opět postrádal tvrzení ke splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet dle § 86 ZoSÚ. Soud však u těchto nároků žalobkyně (ať již úvěrů , právnická osoba, , , právnická osoba, , v insolvenci, či , právnická osoba, .) pravidelně shledává, že pokud je přítomno hotovostní inkaso, incidence osob v exekučním inhibitoriu je drtivě převažující. V tomto případě zřejmě žalovaný exekuci neměl, soud však opět zaznamenal úvěr s lichevními parametry pro předluženého spotřebitele., právnická osoba, povinnosti zkoumat úvěruschopnost se žalobkyně nevyjádřila dokonce ani při jednání po poučení (většina nebankovních úvěrů od této žalobkyně je ostatně poskytnuta po frapantním ignorování této zákonné povinnosti). I soudem zjištěné údaje však výsledek tohoto řízení determinovaly, tj. soud ani nemusel u příslušenství dovozovat jeho zjevný hrubý rozpor s dobrými mravy (RPSN nejméně 272,44 % !). Úvěr byl totiž vědomě poskytnut osobě, která již byla obětí úvěrů s lichevními parametry a tíseň žalovaného a současně jeho nevědomost protiprávnosti takových parametrů úvěru, je zjevná. Pokud soud takovou skutečnost v předchozích řízení pouze dovozoval z faktického stavu, četnosti a předpokladu, že věřitel ve skutečnosti o spotřebitelích přinejmenším díky přístupu do NRKI ví více, než je ochoten přiznat, pak v tomto řízení se tak opět potvrdilo. Jelikož si soud musel součinnost v předchozích třech řízeních vynutit u původního věřitele pořádkovými pokutami, které teprve vedly původní věřitelku ke splnění součinnosti a to dokonce ve větším rozsahu, než soud požadoval (zaslala totiž i výplatní pásky) k předchozím iteracím lichevního schématu. I v tomto řízení pak původní věřitel zaslal více, čímž prakticky vyčerpal i důkazní návrhy žalobkyně (která tak doložila již jen chybějící žádost o předmětný úvěr).5. Soud na tomto místě nemůže nepřipomenout původnímu věřiteli, současnému věřiteli i jeho právnímu zástupci (který však tuto činnost ve zjevné iluzi nepostižitelnosti vykonává v průmyslovém měřítku již druhou dekádu), existenci trestného činu lichvy, případně původnímu věřiteli správní delikt dle § 122 ZoSÚ či trestný čin § 248 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku, pokud se týká systematického nedodržování schváleného postupu zkoumání úvěruschopnosti. Z databáze rozhodnutí České národní banky (https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/vykon-dohledu/pravomocna-rozhodnuti/pravomocna-rozhodnuti-cnb-v-rizenich-zahajenych-po-datu-1.1.2009/) vyplývá, že to jsou v prvé řadě věřitelé, kdo na trh se spotřebitelskými úmysly vstupují s protizákonnými úmysly. Tento věřitel byl rovněž postižen rozhodnutím s právní mocí dne 16. 2. 2024 a byla mu vyměřena poměrně vysoká, leč relativně stále jen symbolická sankce 2 500 000 Kč, za porušování povinností dle ZoSÚ u úvěrů z let 2021 a 2022. Obdobně byla postižena i , právnická osoba, (sankcí 8 000 000 Kč) a , právnická osoba, , v insolvenci (3 000 000 Kč a podruhé již odnětím licence). Tyto tři společnosti používají nápadně podobné typy úvěrů, smluv i podomních obchodních zástupců/výběrčích a lichevní schémata. Tato skupina úvěrů je pravidelně poskytována osobám v exekučním inhibitoriu, splácení má často probíhat týdně a hotovostně. Pokud má tedy věřitel v úmyslu podávat trestní oznámení na spotřebitele (jak právní zástupce povětšinou soudu sděluje v písemném doplnění), nechť tak učiní – na průběh a obsah tohoto řízení to samo o sobě nemá vliv. Z vyjádření spotřebitelů vůči soudu ostatně vyplývá, že právě hrozbou trestního stíhání jsou ze strany věřitelů a inkasních agentur často přesvědčování k přednostním úhradám pohledávek, když věřitel získal na zákaznickou kartu se spornými údaji podpis spotřebitele a tyto zákaznické karty přitom zpravidla vyplňuje zprostředkovatel úvěru, v jehož zájmu je rovněž sjednání úvěru. Stejně tak nemá na průběh posouzení splnění povinnosti věřitele ve smyslu § 86 ZoSÚ aktivita spotřebitele, neboť se jedná o veřejnoprávní povinnost a soud je povinen k jejímu splnění přihlížet z moci úřední, bez ohledu na ojedinělá opačná rozhodnutí soudů. Práva na ochranu spotřebitele jsou všeobecně platnou výjimkou z obecné úpravy právních jednání (která zahrnují především dřívější „obchodní“ závazky), nikoliv benefitem pro procesně aktivní spotřebitele. Pokud žalobkyně/advokát občas uvádí, že zanedbání této povinnosti vede pouze k neplatnosti relativní, velmi dobře ví, že takový právní názor je již několik let vyvrácen a proti bezpočtu částečných či úplných zamítnutí jejích žalob se pro zjevnou nadbytečnost sama neodvolává. Zjevně tedy pouze zkouší zmást spotřebitele, kteří se nespolehnou na soudní ochranu a podlehnou záměrně nepravdivým informacím od původní věřitelky/(advokáta) žalobkyně.6. Soud v tomto řízení ani nemusel zohledňovat skutečnost, že považuje právního zástupce za 100 % vlastníka žalobkyně, který předstírá (dokonce i před Českou advokátní komorou), že vlastní toliko 23 % hodnoty žalobkyně, ačkoliv jednotlivá nezvykle restriktivní ustanovení statutu jím založeného svěřenského fondu svědčí o opaku (zejména v otázce osob svěřenských správkyň, v nečerpání fondu za života advokáta a v omezeném trvání fondu, jehož majetek se může advokátovi v relativně krátkém čase opět vrátit). Dochází tak k systematickému zneužívání práva na zastoupení advokátem, neboť je to právě nárok na odměnu, který motivuje advokáta k průmyslovému skupování splatných pohledávek a uplatňování desítek tisíc obdobných nároků před soudy ročně, o čemž svědčí již sama systemizace spisových značek advokáta , Anonymizováno, a od nich odvozených spisových značek žalobkyně (, Anonymizováno, vedených samostatně pro různé původce pohledávek a jejich různé tranše. Takovému jednání advokátů pak prakticky nemohou neadvokáti konkurovat a je tedy otázkou, zda nejde o nekalou soutěž. Ke shodnému výsledku (nepřiznání náhrady nákladů řízení) nezřídka vede okolnost souběžného uplatňování nároků, přičemž poskytnutí pouze jednoho úvěru tímto původním věřitelem je v praxi senát 20C skutečně vzácné (zde jde o úvěr druhý) a tato žalobkyně skupuje obdobné nároky od několika analogicky jednajících věřitelů a následně je uplatňuje u soudu samostatnými návrhy. V neposlední řadě i zde je klientem osoba v dělnické profesi, která nedosahuje příjmu, aby mohla saturovat lichevní příslušenstvím, a opět se tak jedná o spektakulární selhání úsudku věřitele (a žalobkyně/advokáta), kteří za hranicí dobrých mravů pokračují ve vymáhání takového plnění s vědomím, že orgány činné v trestním řízení nestíhají lichvu u institucionálních věřitelů, neboť doslova zaspali dobu a lichvy se dopouští celé nebankovní odvětví v doslova průmyslovém měřítku (přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.). Zde spotřebitel již podléhal lichevnímu schématu sériových úvěrů , právnická osoba, (již nejméně třetí úvěr) a úvěru s lichevním úrokem (umocněným smluvní pokutou) od , právnická osoba, , které se dokonce podařilo dosáhnout vydání platebního rozkazu s úrokem 83,55 % ročně z jistiny 99 40