Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 8. 9. 2025, zaplacení plnění z titulu náhrady plnění, které vyplatila poškozenému dopravní nehodou ze dne 25. 8. 2022, kterou způsobil žalovaný s uloženým zákazem řízení motorových vozidel, a to vozidlem , jméno FO, , jméno FO, s registrační značkou , SPZ, , které bylo dle smlouvy č. , hodnota, pojištěno ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném a účinném znění, právě u žalobkyně.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po něm pátral, zjistil jeho zaměstnavatele, žalovaný se k soudu sám dostavil dne 17. 6. 2026 (č. l. 56). Žádnou adresu pro doručování nesdělil s tím, že bydlí v zahrádkářské kolonii u známého. Soud mu doručil fikcí na evidenční adresu a vhozem na adrese zaměstnavatele. Žalovaný se k nároku nevyjádřil.3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud z vlastní iniciativy zjistí, zkusí obesílat (což při ceně přes 100 Kč za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením (neboť ani doručovací adresa jak výše bohužel není v některých řízeních spolehlivým řešením) je však bezplatná datová schránka, do níž mají orgány veřejné moci povinnost doručovat a naopak zcela odpadá zájem na zjišťování bydliště adresáta (o které se případně zajímá až soudní exekutor v rámci vymáhání). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. 2012). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce).4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Návrhem a pojistkou č. l. 13 a 15 bylo prokázáno, že k vozidlu , jméno FO, , které řídil žalovaný, bylo u žalobkyně sjednáno příslušné pojištění od 1. 9. 2020, pojistníkem je , jméno FO, . Listinou č. l. 18 s přílohou fotografií je prokázáno sepsání relace o dopravní nehodě dne 25. 8. 2022 policejním orgánem, žalovaný je označen jako řidič, který dopravní nehodu zavinil, ač měl vysloven zákaz činnosti řízením všech motorových vozidel. Sdělením Magistrátu města , adresa, č. l. 30 je prokázáno, že žalovaný byl v přestupkovém řízení uznán vinným z předmětné dopravní nehody. Výpisem z evidenční karty řidiče č. l. 28 je prokázáno, že žalovaný měl v době dopravní nehody vysloven zákaz řízení všech motorových vozidel, od 15. 6. 2022 na 12 měsíců v důsledku rozhodnutí Magistrátu města , adresa, v příkazním řízení. Nájemní smlouvou č. l. 16 je prokázáno poskytnutí náhradního vozidla poškozenému dne 19. 9. 2022 na dobu opravy vozidla s registrační značkou , SPZ, . Zápisem o poškození vozidla č. l. 17 je prokázán rozsah poškození vozidla poškozeného v přední části. Fakturou č. l. 22 je prokázáno, že oprava vozidla poškozeného v , právnická osoba, , stála 162 321 Kč s daní z přidané hodnoty. Fakturou č. l. 23 je prokázáno, že za zapůjčení náhradního vozidla od , právnická osoba, , na 10 dní bylo vyúčtováno 14 520 Kč s daní z přidané hodnoty. Listinami č. l. 24 a 25 žalobkyně prokázala, že škodu v této výši přepočetla a akceptovala jako důvodnou. Doklady č. l. 26 a 27 prokázala vyplacení obou těchto částek ve prospěch , právnická osoba, Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 31) vypracování i zaslání (č. l. 32) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. Dle sdělení Policie ČR č. l. 53 žalovaný skutečně přebývá v zahrádkářské kolonii.5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud shledal, že žalobkyně prokázala nárok vůči žalovanému na náhradu toho, co za pojištěného plnila (§ 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném a účinném znění), neboť porušil zákaz činnosti řízením motorového vozidla. Proto žalovanému uložil zaplatit, co žalobkyně důvodně plnila poškozenému, resp. jím zmocněné osobě opravce vozidla. Jelikož je žalovaný po splatnosti dle předžalobní výzvy v prodlení, dle § 1970 o. z. má povinnost k úhradě úroku z prodlení, když splatnost určila žalobkyně korektně, sazbu rovněž (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 8 180 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 450 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s kvalifikovanou předžalobní výzvou a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 074 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.7. Lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Jde o vysokou částku, žalovaný je nemajetný, nevyjádřil ani případnou vůli závazek hradit a nic nenasvědčuje tomu, že by z delší lhůty či splátkového kalendáře měl prospěch on i žalobkyně. Žalovaný nechť se se žalobkyní zkusí sám dohodnout, projeví-li zájem o splácení alespoň později.