21 C 305/2025-63 – Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 7. 2025, doplněnou podáním ze dne 23. 2. 2026, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 19 143 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . dne 11. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 21 270 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle jím sdělených údajů a z veřejně dostupných databází. Žalovaný úvěr v plné výši čerpal dne 11. 8. 2023 bezhotovostně převodem na účet č. , č. účtu, , přes upomínky žalobkyně však ničeho nesplatil a dopisem ze dne 11. 12. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru. Do současné doby žalovaný uhradil pouze částku 2 127 Kč a předmětem žalobního nároku je tak nesplacená jistina ve výši 19 143 Kč. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek společnosti , právnická osoba, ., a tato společnost ji následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 5. 5. 2026, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal ve věci nečinný, a dále zprávou banky vyžádanou k návrhu žalobkyně, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav:Společnost , právnická osoba, . poukázala dne 11. 8. 2023 převodem z účtu na účet vedený u , právnická osoba, ., č. ú. , č. účtu, , částku 21 270 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 23. 10. 2025 vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, a jedinou osobou s dispozičními právy byl v srpnu 2023 žalovaný, přičemž dne 11. 8. 2023 byla na tento účet připsána částka 21 270 Kč. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, která je podepsána toliko společností , právnická osoba, ., podpis žalovaného na listině chybí, v kolonce vyhrazené podpisu klienta je uvedeno „OK a IP: , Anonymizováno, “. Žalovaným podepsané není ani čestné prohlášení obsahující údaje o jeho jméně, rodném čísle, bydlišti, rodinném stavu, o zdroji a výši jeho příjmu, výdajů na domácnost a splátkách jiných úvěrů aj. Nikým nepodepsané jsou Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru (revolvingový úvěr) uzavřené se společností , právnická osoba, . a rovněž Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dopisem ze dne 11. 12. 2023 vyzvala společnost , právnická osoba, . žalovného k úhradě částky 19 143 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru předčasně splatné. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným z tvrzené smlouvy o úvěru postoupena společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 postoupila žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2. 6. 2025 a předžalobní upomínkou stejného data byla právním zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 2. 6. 2025.5. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), a dále dle ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku.6. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Jak již bylo uvedeno shora, smlouva není žalovaným podepsána, stejně tak žalovaným podepsána není ani žádná z dalších žalobkyní předložených listin (čestné prohlášení žalovaného, standardní informace o spotřebitelském úvěru), a žalobkyně tedy dle závěru soudu neprokázala, že by žalovaný byl s obsahem smlouvy seznámen a bylo jeho vůlí takovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně sjednat. V řízení tak bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelem a jediným disponentem byl v předmětném období žalovaný, částku 21 270 Kč a tato částka byla na účet žalovaného připsána. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 21 270 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení, dosud však uhradil pouze částku 2 127 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud vyhověl podané žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 143 Kč (21 270 Kč – 2 127 Kč). Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek.7. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 19 143 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které mu byla zaslána dne 2. 6. 2025 a dnem 5. 6. 2025 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku. Lhůta ke splnění povinnosti byla žalobkyní stanovena třídenní, pokud tedy žalovaný nejpozději dne 9. 6. 2025 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení, a soud mu tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 19 143 Kč i úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, od 10. 6. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 12. 12. 2023 do 9. 6. 2025 nebyl žalovaný vůbec v prodlení s vrácením peněžitého plnění, a od 10. 6. 2025 do současné doby pak není v prodlení s úhradou částky 19 143 Kč, když žalobkyně v řízení neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, z níž měla lhůta pro vrácení poskytnuté částky vyplývat. V této souvislosti soud dále uvádí, že byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení o uzavření smlouvy s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila. Dále vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uplatnila úrok z prodlení za období od 10. 6. 2025 v sazbě vyšší, než činila k tomuto dni zákonná sazba, zamítl soud žalobu i co do rozdílu žalobkyní uplatněné a k tomuto dni platné zákonné sazby úroku z prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 400 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem věci a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 1 500 Kč částkou 315 Kč. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za první tři úkony právní služby pak soud ještě uvádí, že z lustrace v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.9. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s jedním úkonem právní služby, a to za podání jejího právního zástupce ze dne 23. 2. 2026, neboť právní zástupce žalobkyně doplňoval k výzvě soudu tvrzení, která již měla být obsahem samotné žaloby, a označoval důkazy k prokázání žalobních tvrzení, a soud tak tento úkon nepovažuje za potřebný k účelnému uplatň