4 C 9/2019-51 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 22. 11. 2018, se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 7 600 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 7 600 Kč, a to z titulu žalovaným nesplněného obsahu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 13. 12. 2008 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ [anonymizováno]“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 16 960 Kč (jistina + souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč), a to formou 53 týdenních splátek ve výši 320 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Výše pohledávky tak činí 4 481,13 Kč na jistině půjčky a 3 118,87 Kč na poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, uzavřené mezi [anonymizováno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 17. 6. 2016. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaný. 4. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní, přičemž ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 12. 2008, [číslo] zjistil, že tohoto dne došlo mezi [anonymizováno] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem k podpisu smlouvy, v níž se [anonymizováno] zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti půjčku v celkové výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek 6 960 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 16 960 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 320 Kč. Přípisem [anonymizováno] ze dne 17. 6. 2016 byl žalovaný informován o výši dlužné částky (7 600 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tato pohledávka byla z [anonymizováno] postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 13. 6. 2016. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky [anonymizováno] za žalovaným. Dne 7. 5. 2018 pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na její možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení, nebude-li uhrazena do 14. 5. 2018. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněné nároky posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Podle § 52 odst. 1 obč. zák., jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 9. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 52 odst. 1 obč. zák. Ačkoli [anonymizováno] dostál svým povinnostem, jež mu ukládá citované ustanovení § 657 obč. zák. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný jej porušováním sjednaných podmínek smlouvy o půjčce (zejména tím, že na poskytnuté finanční prostředky nesplácel řádně a včas) přiměl k podání této žaloby a požadavku na úplné zaplacení dosud nesplacené části půjčky. 12. Žalobkyně (jako právní nástupkyně [anonymizováno] ve vztahu k vymáhané pohledávce) tak má nepochybně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil dosud nesplacené splátky, tedy nesplacenou část jistiny ve výši 4 481,13 Kč a nesplacenou část poplatku ve výši 3 118,87 Kč. Žalobkyně má také právo na to, aby jí žalovaný uhradil též úroky z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy (viz § 517 odst. 1 a 2 obč. zák.). Žalobkyně v tomto ohledu požadovala zákonný úrok z prodlení v kapitalizované podobě za období od počátku prodlení (dne 27. 12. 2009) do dne postoupení pohledávky žalobkyni (tedy do dne 17. 6. 2016), a to ve výši 3 630,52 Kč. Výše zákonných úroků z prodlení se odvíjí od výše repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na této výši repo sazby a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (viz § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), a částce, s níž se žalovaný dostal do prodlení ve výši 7 600 Kč. 13. Soud z výše uvedených důvodů žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 14. Náhradu nákladů řízení přiznal soud žalobkyni ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši, neboť žalobkyně byla plně úspěšnou účastnicí řízení. Soud přitom nenalezl důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. 15. Podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přísluší žalobkyni náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).