7 C 142/2022-18 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 9 260 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 23. 2. 2008 mezi právním předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou. žalovaná dosud na svůj dluh uhradila pouze částku 7 700 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaná. 4. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 2. 2008 řádně uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 16 960 Kč uhradit formou 53 týdenních splátek po 320 Kč, avšak tomuto závazku nedostála, neboť právní předchůdkyni žalobkyně dosud neuhradila žádnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 přešla pohledávka za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem v Lucembursku a následně další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 14. 9. 2018. Žalované byla též dne 15. 2. 2022 zaslána předžalobní upomínka. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto postupoval podle ust. § § 657 odst. 1, § 658 a § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Otázku zákonného úroku z prodlení pak posoudil podle ust. § 517 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 6. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou došlo dne 23. 2. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 657 obč. zák. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním. Žalovaná však sjednané podmínky smlouvy o půjčce porušila, zejména tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplácela řádně a včas a žalobkyni dosud dluží na jistině částku 9 260 Kč, neboť dle nezpochybněného žalobního tvrzení dosud na svůj dluh uhradila částku 7 700 Kč. Pohledávka za žalovanou na žalobkyni platně přešla smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalovanou nezpochybněných tvrzení žalobkyně. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná ocitla vůči žalobkyni (resp. již její právní předchůdkyni) v prodlení se splněním peněžitého závazku, vzniklo žalobkyni dle § 517 obč. zák. právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Rovněž v části týkající se zákonných úroků z prodlení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 9. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 10. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.