7 C 281/2021-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 27. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 21 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení a kapitalizovaný úrok ve výši 5 144 Kč z titulu dosud nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou dne 5. 9. 2006. Na základě této smlouvy byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 34 944 Kč tvořenou jistinou ve výši 21 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 13 944 Kč, a to formou 52 týdenních splátek ve výši 672 Kč. Žalovaná však půjčku nesplácela řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaná na svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 8 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 1. 7. 2015. Dlužná částka ke dni postoupení pohledávky činila celkem 26 144 Kč. Žalobkyně požaduje částku 21 000 Kč z titulu dlužné jistiny a částku 5 144 Kč z titulu kapitalizovaného úroku, neboť souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutých peněžních prostředků žalovanému a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je proto dle žalobkyně jen jiným označením pro úroky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaná. 4. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 5. 9. 2006 řádně uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 21 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 13 944 Kč. Žalovaná přitom na svůj dluh dosud uhradila pouze částku 8 800 Kč a žalobkyni tak i nadále dluží celkem částku 26 144 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 přitom přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Dne 14. 4. 2021 byla žalované zaslána žalobkyní předžalobní upomínka. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. <i>6. Podle § 657 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.</i> <i>9. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.</i> 10. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne 5. 9. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 657 obč. zák. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním. Žalovaná však sjednané podmínky smlouvy o půjčce porušila, zejména tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplatila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou na žalobkyni platně přešla smlouvou o postoupení pohledávek. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalovanou nezpochybněných tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů a žalobkyni přiznal žalované částky, a sice dlužnou jistinu ve výši 21 000 Kč a částku 5 144 Kč na dlužném souhrnném poplatku, který byl ve smlouvě též platně sjednán. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku, vzniklo žalobkyni dle § 517 obč. zák. právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, a to nejpozději dne 2. 7. 2015. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Rovněž v části týkající se zákonných úroků z prodlení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 12. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 840 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění platném ke dni podání žaloby (dále též jen„ AT“) ve výši 2 x 300 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) a jeden půlúkon 1 x 150 Kč (jednoduchá výzva k plnění), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.