7 C 95/2022-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 23 960 Kč s příslušenstvím ve formě zčásti kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným dne 1. 11. 2006. Na základě této smlouvy byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaný. 4. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 1. 11. 2006 řádně uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 15 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 24 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil pouze částku 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Dne 30. 7. 2021 byla žalovanému zaslána žalobkyní předžalobní upomínka. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. <i>6. Podle § 657 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.</i> <i>9. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.</i> 10. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne 1. 11. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 657 obč. zák. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním. Žalovaný však sjednané podmínky obou smlouvy o půjčce porušil, zejména tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplatil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným na žalobkyni platně přešla smlouvou o postoupení pohledávek. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalovaným nezpochybněných tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů a žalobkyni přiznal částku 23 960 Kč. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku, vzniklo žalobkyni dle § 517 obč. zák. právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, a to dne 29. 11. 2006, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Rovněž v části týkající se zákonných úroků z prodlení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 12. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 959 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.