18 C 24/2022-117 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 60 713 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného uzavřena dne 8. 6. 2021 smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 9. 6. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 64,6% ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 870 Kč počínaje měsícem červenec 2021 s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 1. dne v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem ověřena z výpisů z jeho účtu, ze kterých vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 20 800 Kč, přičemž dále bylo z veřejných databází zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy evidován v insolvenčním rejstříku a neměl žádné dluhy po splatnosti. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků z ní dosud zaplatil pouze 5 740 Kč dne 23. 8. 2021. V souladu se smluvním ujednáním účastníků se stal celý úvěr splatný ke dni 7. 11. 2021. V důsledku zesplatnění úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 479 Kč, neboť žalobci dle smluvního ujednání účastníků vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, a žalovaný se ocitl v prodlení u tří splátek. Žalobci dále v důsledku prodlení žalovaného vzniklo dle smlouvy o úvěru právo na zaplacení náhrady nákladů v celkové výši 800 Kč (4 x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů). Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru po prohlášení úvěru za splatný za každý den prodlení s její úhradou s tím, že se žalobce domáhá žalobou pouze zaplacení smluvní pokuty do vyhotovení žaloby, tedy do 9. 5. 2022, v celkové výši 7 994,44 Kč. Žalobci dále dle jeho tvrzení vzniká právo na zaplacení úroku z dlužné původní jistiny úvěru v sazbě 64,60% ročně od 9. 11. 2021 do 30. 11. 2021, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 145 036 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalovaný se jednání soudu nařízených na 20. 12. 2022 a 7. 2. 2023 nedostavil, přestože byl k těmto jednáním řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Rovněž žalobce se k jednání soudu nařízenému na 7. 2. 2023 nedostavil s tím, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl dokazování návrhem na uzavření smlouvy o úvěru z 8. 6. 2021, smlouvou o zprostředkovatelském úvěru [číslo] včetně jejího dodatku z 8. 6. 2021, oznámením žalobce o schválení úvěru z 10. 6. 2021 včetně splátkového kalendáře ke smlouvě, výpisem ze seznamu regulovaných a neregulovaných subjektů finančního trhu, výpisy záznamů z veřejně dostupných registrů, dokladem o vyplacení úvěru žalovanému z 9. 6. 2021, informací pro klienta z 8. 6. 2021, výpisy z účtu žalovaného u [právnická osoba], hodnocením klienta provedeným žalobcem, předsmluvním formulářem k předmětné smlouvě, výzvou žalobce z 4. 10. 2021 a 1. 11. 2021, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 7. 11. 2021, výpisem z účtu žalovaného u žalobce a výzvou z 20. 4. 2022 včetně podacího archu. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného uzavřena dne 8. 6. 2021 smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 9. 6. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 64,6% ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 870 Kč počínaje měsícem červenec 2021 s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 1. dne v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem ověřena z výpisů z jeho účtu, ze kterých vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 20 800 Kč, přičemž dále bylo z veřejných databází zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy evidován v insolvenčním rejstříku a neměl žádné dluhy po splatnosti. Vzhledem k výši úvěru považuje soud toto prověření úvěruschopnosti žalovaného za dostačující. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků z ní dosud zaplatil pouze 5 740 Kč dne 23. 8. 2021. V souladu se smluvním ujednáním účastníků se stal celý úvěr splatný ke dni 7. 11. 2021. V důsledku zesplatnění úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 479 Kč, neboť žalobci dle smluvního ujednání účastníků vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, a žalovaný se ocitl v prodlení u tří splátek. Žalobci dále v důsledku prodlení žalovaného vzniklo dle smlouvy o úvěru právo na zaplacení náhrady nákladů v celkové výši 800 Kč (4 x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů). Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru po prohlášení úvěru za splatný za každý den prodlení s její úhradou s tím, že se žalobce domáhá žalobou pouze zaplacení smluvní pokuty do vyhotovení žaloby, tedy do 9. 5. 2022, v celkové výši 7 994,44 Kč. 5. Z těchto skutkových zjištění soudu vyplývá, že ke dni prohlášení úvěru za splatný činí dluh žalovaného na jistině 37 260 Kč (43 000 Kč – 5 740 Kč), přičemž co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. V této části je tak žaloba ve věci samé nepochybně důvodná. Rovněž ujednání účastníků o smluvní pokutě nepřevyšuje co do výše limit omezení stanovený v § 122 odst. 2 věta první a § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. a soud neshledal ani žádné důvody neplatnosti tohoto ujednání. Za neplatné soud nepovažuje ani ujednání o náhradě nákladů žalobce spojených s upomínáním žalovaného celkové výši 800 Kč. V části týkající se původní jistiny dluhu, sjednané smluvní pokuty a náhrady nákladů vzniklých žalobci v celkové výši 48 551,44 Kč proto soud pokládá žalobu za důvodnou. Žalovaný se rovněž již ode dne 9. 11. 2021 ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu z jistiny úvěru a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 7 994,44 Kč a žalobci proto vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě [obec] národní banky zvýšené o osm procentních bodů. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobě v části týkající se zaplacení jistiny úvěru s příslušenstvím, smluvní pokuty z jistiny úvěru do 9. 5. 2022 i náhrady nákladů vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 48 551,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jistiny úvěru a smluvní pokuty i smluvní pokuty uvedené shora v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 6. Jiná je však situace ohledně důvodnosti žaloby v části týkající se žalobou části požadovaných úroků a o ně přirostlé jistiny úvěru. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Použitelná soudní judikatura již například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Je sice skutečností, že toto rozhodnutí bylo přijato za účinnosti občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013, nicméně ustanovení § 39 tehdy platného občanského zákoníku se co do obsahu od ustanovení § 580 odst. 1 nyní platného občanského zákoníku neliší. Soud proto ze shora uvedeného právního názoru vycházel a dospěl k závěru, že žalobou požadovaná výše úroků 64,60% ročně mnohonásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání předmětné smlouvy o úvěru, a to i pokud soud přihlíží k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při sjednávání smluv o úvěru s nepodnikajícími fyzickými osobami. Ujednání účastníků o výši úroku ve smlouvě i výši úroků požadovanou žalobcem za období od 9. 11. 2021 do 30. 11. 2021 tak považuje soud