7 C 155/2023-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 1. 12. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku 13 734 Kč s příslušenstvím ve formě zčásti kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněných povinností žalované vyplývajících ze smluv o půjčkách uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou. Jednalo se o smlouvu [číslo] ze dne 27. 1. 2004 na částku 5 000 Kč a smlouvu [číslo] ze dne 29. 4. 2005 na částku 6 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaná. 4. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 1. 2004 řádně uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 5 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 2 750 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 7 750 Kč v 31 týdenních splátkách po 250 Kč, a to v hotovosti. Dále vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 29. 4. 2005 řádně uzavřena smlouva o půjčce na částku 6 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 192 Kč, a to v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešly obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Dne 12. 11. 2021 byla žalované zaslána žalobkyní předžalobní upomínka. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. <i>6. Podle § 657 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.</i> <i>9. Podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.</i> 10. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne 27. 1. 2004 a dne 29. 4. 2005 k uzavření dvou smluv o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 657 obč. zák. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním. Žalovaná však sjednané podmínky obou smluv o půjčce porušila, zejména tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplatila řádně a včas. Pohledávky za žalovanou na žalobkyni platně přešly smlouvou o postoupení pohledávek. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalovanou nezpochybněných tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů a žalobkyni přiznal částky 5 965,90Kč a 7 768,10 Kč. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitých závazků, vzniklo žalobkyni dle § 517 obč. zák. právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, a to od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře jednotlivých půjček. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Rovněž v části týkající se zákonných úroků z prodlení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 12. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.