5 C 133/2024-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 520 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 22. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 1 150 Kč do 15. 3. 2023. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet dne 22. 6. 2022. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z veřejně dostupných databází a údajů poskytnutých žalovaným. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2022 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, z 22. 6. 2022 včetně jejích změn provedených smlouvami z 25. 7. 2022, 30. 8. 2022, 4. 10. 2022, 18. 11. 2022 a 10. 1. 2023, výpisem z účtu žalovaného u banky Creditas, a.s., výpisem z účtu právního předchůdce žalobce u ČSOB, a.s., smlouvou o postoupení pohledávek z 8. 12. 2022 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 17. 8. 2023 a výzvou žalobce z 15. 3. 2023 včetně podacího lístku.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 22. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 1 150 Kč do 15. 3. 2023. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet dne 22. 6. 2022. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z veřejně dostupných databází a údajů poskytnutých žalovaným. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2022 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován.5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně a RPSN za celý úvěr činila 1 141,2 %. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobce úvěr ve výši 5 000 Kč vyplacen na jeho účet a je zřejmé, že žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnil. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalovanému k plnění lze považovat výzvu před zahájením řízení datovanou 15. 3. 2023, která však byla odeslána poštou až dne 17. 8. 2023. Lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 20. 8. 2023. Při nestanovení jiné lhůty žalobcem byl následujícího dne žalovaný povinen plnit a dnem následujícím, tedy dnem 22. 8. 2023 se žalovaný vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 5 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 22. 8. 2013 proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Ve věci byl převážně úspěšný žalobce a soud mu proto přiznal právo na poměrnou část nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 77 % a přísluší mu tak právo na náhradu 54 % nákladů (100 - 23 - 23), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 804 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.