7 C 162/2024-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 12 355,07 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 7. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Emma´s , právnická osoba, .) a žalovaným. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka žalobkyní převedena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván., právnická osoba, souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (Emma´s , právnická osoba, .) přijala dne 31. 1. 2022 na svůj účet vedený u , právnická osoba, . číslo , č. účtu, z účtu č. , č. účtu, platbu ve výši 1 Kč. Z potvrzení o platbě z téhož účtu ze dne 22. 7. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, částku 12 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 22. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč se lhůtou splatnosti v trvání 30 dnů. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2023 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně dále soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 10. 2023, výzvu k úhradě před podáním žaloby z téhož dne a podací lístek ze dne 4. 10. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho.5. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , právnická osoba, .) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ v celkové výši 12 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel zejména z novelizovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, které s účinností od 29. 5. 2022 zní: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“7. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně ani netvrdila, že by úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy jakkoli zkoumala. Vzhledem ke skutečnosti, že již v samotné žalobě žalobkyně navrhla možnost posoudit její nárok z titulu bezdůvodného obohacení, pokud jej soud neshledá důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nevyzýval soud žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a věc rozhodl na základě jí předložených listin. Dospěl přitom k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť neposoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 7. 2022 absolutně neplatná. Žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky má vůči žalovanému právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dosud žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradil ničeho, představuje bezdůvodné obohacení celou jistinu úvěru, tj. 12 000 Kč. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouvy o úvěru jsou neplatné jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne. Žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení. Oznámení, resp. výzva byly žalovanému podle podacího lístku odeslány dne 4. 10. 2023. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. 9. 10. 2023 a dne 10. 10. 2023 započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení. Lhůta proto uplynula dne 14. 10. 2023 (neboť poslední den lhůty připadl na víkend) a ode dne 15. 10. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč.8. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 12 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 15. 10. 2023 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu co do zbytku úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 16 20 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.10. Podle § 14b odst. 1 bodu 2. AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 252 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 2 252 Kč. V poměru úspěchu (84 %) a neúspěchu žalobkyně (16 %) činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku 1 531,40 Kč (tj. 68 % z částky 2 252 Kč). Při hodnocení poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu zohlednil soud též příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku.11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.