5 C 257/2025-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 744 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou byla dne 19. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách stanovených ve smlouvě. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena z veřejně dostupných databází a údajů poskytnutých žalovanou. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a právní předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 19. 12. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 ve znění její přílohy č. , hodnota, přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována. Ke dni 19. 12. 2024 činil dluh žalované vůči žalobci z předmětné smlouvy na jistině úvěru 11 400 Kč a na smluvním úroku 4 344 Kč. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, z 19. 8. 2024, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z účtu právního předchůdce žalobce u banky , Anonymizováno, smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 12. 2024, její přílohou č. , hodnota, a další přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, výzvou žalobce z 19. 12. 2024, oznámením o postoupení pohledávky z 10. 12. 2024 a výzvou žalobce z 18. 1. 2025 včetně podacího lístku.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou byla dne 19. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách stanovených ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská dle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena z veřejně dostupných databází a údajů poskytnutých žalovanou, což vzhledem k výši poskytnutého úvěru považuje soud za dostačující. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a právní předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 19. 12. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 ve znění její přílohy č. , hodnota, přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována. Ke dni 19. 12. 2024 činil dluh žalované vůči žalobci z předmětné smlouvy na jistině úvěru 11 400 Kč a na smluvním úroku 4 344 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupovala v pozici spotřebitele požívajícího ochranu podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že zápůjční úroková sazba činila 150 % ročně a RPSN za celý úvěr činila 311,30 % ročně. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalované byl právním předchůdcem žalobce úvěr ve výši 12 000 Kč vyplacen na její účet a je zřejmé, že žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy splnila pouze částečně ohledně částky 600 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 11 400 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalované k plnění lze považovat výzvu před zahájením řízení datovanou 18. 1. 2025, která byla žalované odeslána stejného dne. V této výzvě žalobce vyzval žalovanou k úhradě sporné částky do tří dnů. Lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalované následujícího dne. Až dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění, tedy dnem 23. 1. 2025 se žalovaná vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž přiznaná výše zákonného úroku z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí činí 12 % ročně. Ohledně částky 11 400 Kč a zákonných úroků z prodlení od 23. 1. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Ve věci byl převážně úspěšný žalobce a soud mu proto přiznal právo na poměrnou část nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 1 200 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 400 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 72,5 % a přísluší mu tak právo na náhradu 45 % nákladů (100 – 27,5 – 27,5), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 177 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.