5 C 261/2025-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 100 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 9. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 2 100 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalované vyplacen stejného dne na její bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 8. 2024, formulářem pro standardní informace o úvěru, potvrzením o vyplacení úvěru a výzvou žalobce zaslanou žalované z 22. 2. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 9. 8. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 2 100 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalované vyplacen stejného dne na její bankovní účet uvedený ve smlouvě. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru. Z této zjistil, že zápůjční úroková sazba úvěru byla dohodnuta na 1 % denně a roční procentní sazba nákladů úvěru byla dohodnuta na 2 355 % ročně. Soudní judikatura přitom již dovodila například již v dosud použitelném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dospěl k závěru, že tato sjednaná úroková sazba úvěru nepochybně více než desetinásobně převyšuje nejvyšší obvyklé úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy a vzhledem k tomuto ujednání je tuto smlouvu jako její celek třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy se žalobcem vystupovala v pozici spotřebitele podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy nic nezaplatila a rozdíl mezi jistinou úvěru a nárokem uplatněným žalobou činí 2 100 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 7 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalované k plnění lze považovat předžalobní výzvu, která byla zaslána dne 22. 2. 2025 doporučeně na adresu žalované ve smlouvě a nepochybně se nejpozději dnem 23. 2. 2025 dostala do dispoziční sféry žalované. Ve výzvě byla žalované stanovena lhůta do tří dnů od doručení výzvy, která uplynula dnem 26. 2. 2025. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty byla žalovaná povinna plnit a dnem 27. 2. 2025 se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobci přiznaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 7 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 27. 2. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Převážně úspěšný byl ve věci žalobce, přičemž jeho náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení advokátem za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný po zaokrouhlení ze 77 % a vzniklo mu tak právo na zaplacení 54 % jemu vzniklých nákladů řízení (100 – 23 - 23), což odpovídá částce 1 000 Kč. Právě v této výši proto soud převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.