Podanou žalobou ve znění její následné opravy domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 98 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného nájemného a poplatků ze energie, to vše ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami dne 30. 7. 2024.Se souhlasem obou účastníků soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř..Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl dále dokazování zejména nájemní smlouvou, rozhodnutím registrace DPH, výpovědí nájemní smlouvy, vyúčtováním elektřiny za rok 2024 a 2025 a předžalobní výzvou.Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem došlo dne 30. 7. 2024 k uzavření písemné smlouvy o nájmu, na základě které žalobce přenechal žalovanému do užívání zemědělskou stavbu na pozemku parc. č. 1/3, zapsanou na LV 615 u kat. pracoviště , adresa, . Žalovaný se zavázal dle odst. VII. 1. nájemní smlouvy hradit nájemné, a to ve výši 11 000 Kč měsíčně, vždy k poslednímu dni přechozího měsíce. Žalovaný se dále zavázal hradit zálohy na spotřebu elektrické energie společně s nájemným, a to ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobce v důsledku dlouhodobého prodlení s úhradou nájemného přistoupil k ukončení nájemní smlouvy výpovědí v souladu s odst. III. 3 nájemní smlouvy s výpovědní dobou 15 dnů. K výpovědi došlo dne 23. 12. 2025 a k zániku nájemního vztahu tak ke dni 7. 1. 2026. Za měsíce leden 2025 - leden 2026 je žalovaný v prodlení s úhradou nájemného 92 149 Kč a nedoplatků za el. energii za období od r. 2024 a r. 2025 v částce 6 440 Kč.Uvedené částky žalovaný i přes výzvu neuhradil.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2302 a násl. občanského zákoníku, otázku úroku z prodlení soud posuzoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce jako pronajímatel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostál řádně všem povinnostem, které mu ukládají shora citovaná zákonná ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však nesplnil základní povinnost nájemce, když žalobci řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem nehradil nájemné a vyúčtované služby. Proto soud, maje na zřeteli zákonná ustanovení výše uvedená, tuto povinnost uložil žalovanému k návrhu žalobce výrokem tohoto rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení.Lhůta uložená žalovanému ke splnění povinnosti stanovené tímto rozsudkem vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobcem zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 944 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhlášky č. 1771996 Sb. za 2 úkony právní služby ve výši 2 x 5 060 Kč a 2 x 450 Kč jako paušálních částek náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku.Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.