5 C 371/2025-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 400 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 23. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny zaplatit žalobci nejpozději do 23. 12. 2024. Jistina úvěru byla žalovanému zaplacena na jeho bankovní účet, žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z této smlouvy ani částečně nesplnil, přestože byl k jejich splnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván.2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky dne 23. 11. 2024, formulářem pro informace o úvěru, potvrzením o vyplacení jistiny úvěru žalovanému a výzvou žalobce z 28. 8. 2025 včetně potvrzení o odeslání. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny zaplatit žalobci nejpozději do 23. 12. 2024. Jistina úvěru byla žalovanému zaplacena na jeho bankovní účet, žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z této smlouvy ani částečně nesplnil, přestože byl k jejich splnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván. Ohledně jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto jistinu s přiznaným zákonným úrokem z prodlení od 7. 11. 2025 v obecné třídenní lhůtě k plnění, neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Z důvodů uvedených dále se jedná ohledně jistiny úvěru o dluh splatný na výzvu, za kterou je třeba považovat výzvu zaslanou žalovanému datovanou 28. 8. 2025, která byla odeslána žalovanému 2. 9. 2025 a byla v ní žalovanému stanovena lhůta tří dnů k plnění. Lze přitom předpokládat, že se dostala výzva do dispoziční sféry žalovaného následující den po odeslání a žalovaný se tak vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu dnem následujícím po uplynutí lhůty, tedy dnem 7. 9. 2025. Právě tímto dnem tak žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, přičemž úrokem z prodlení odpovídajícím § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, je úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně.4. Jiná je však situace ohledně důvodnosti žaloby v části týkající se smluvního úroku činícího za dobu trvání smlouvy 2 400 Kč. Smlouva uzavřená mezi účastníky je nepochybně spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Ze skutkových tvrzení žalobce ani z žádného žalobcem předloženého důkazu nevyplývá, že by žalobce před poskytnutím úvěru jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Na základě shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je pro neposouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele před jejím uzavřením neplatná a žalobci přísluší pouze právo na vrácení jistiny, nikoli však smluvního úroku, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a následujících občanského zákoníku. Předmětná smlouva je pak dle názoru soudu neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť smluvní výše úroku 1 % denně při RPSN 2 355 % mnohonásobě převyšuje obvyklé smluvní úroky požadované bankami v době uzavření smlouvy, přičemž neplatnosti smlouvy příčící se dobrým mravům musí soud dle § 588 věta první občanského zákoníku přihlédnout i bez návrhu. V části týkající se zaplacení smluvních úroků ve výši 2 400 Kč a dalších úroků z prodlení převyšujících úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl ve věci žalobce a soud mu proto přiznal odpovídající část nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobci představují soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 1 200 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 400 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 6 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, celkem 2 615 Kč. Žalobce byl v řízení neúspěšný z 23 % a přísluší mu tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 54 % (100-23-23), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 412 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.