5 C 7/2026-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 7. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 94 200 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla ve dnech 4. 10. 2023, 5. 10. 2023 a 23. 10.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč, a to nejpozději do 15. 2. 2024. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným a z veřejně dostupných registrů. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % ročně z dlužné jistiny za každý den prodlení žalovaného. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného vůči žalobci na jistině 50 000 Kč, na smluvním úroku 20 000 Kč a na sjednané smluvní pokutě 24 200 Kč. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 10. 2023, potvrzením o vyplacení úvěru, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 12. 2. 2024 a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 14. 6. 2025 včetně podacího lístku.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla ve dnech 4. 10. 2023, 5. 10. 2023 a 23. 10.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč, a to nejpozději do 15. 2. 2024. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným a z veřejně dostupných registrů. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % ročně z dlužné jistiny za každý den prodlení žalovaného. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného vůči žalobci v případě platnosti předmětné smlouvy na jistině 50 000 Kč, na smluvním úroku 20 000 Kč a na sjednané smluvní pokutě 24 200 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru. Z této zjistil, že zápůjční úroková sazba úvěru byla dohodnuta na 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, a předpokládané procentní sazby nákladů na úvěr činily 5 775,72 % ročně. Soudní judikatura přitom již dovodila například již v dosud použitelném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dospěl k závěru, že tato sjednaná úroková sazba úvěru nepochybně více než patnáctinásobně převyšuje nejvyšší obvyklé úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy a vzhledem k tomuto ujednání je tuto smlouvu jako její celek třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy se žalobcem vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný dosud na splnění svých závazků ze smlouvy nic nezaplatil a rozdíl mezi jistinou úvěru a plněním žalovaného ze smlouvy tak představuje 50 000 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalovanému k plnění lze považovat výzvu k úhradě před podáním žaloby, která byla předána k poštovní přepravě dne 14. 6. 2025. Lze předpokládat, že se třetím dnem následujícím po odeslání dostala do dispoziční sféry žalovaného, dnem následujícím byl povinen plnit a dnem 19. 6. 2025 se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 50 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 19. 6. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Vzhledem k výsledkům řízení, ve kterých není mezi přiznanou a zamítnutou částí žaloby podstatnější rozdíl, dospěl soud k závěru, že povaze věci a výsledkům řízení nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.