7 C 198/2025-30 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 36 572 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. SSU22/103796 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 20. 9. 2022.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 4. 2. 2026, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované s tím, že odkázala na evropskou praxi a též některá starší rozhodnutí českých soudů. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které doplnila lustrací žalované v registrech SOLUS a NRKI. V návaznosti na výsledek těchto lustrací neshledala důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalované. Po dobu dvou let navíc žalovaná úvěr splácela, přičemž celkem uhradila částku 35 078 Kč. Pokud by bonitní nebyla, nebyla schopna tuto částku uhradit. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila soudu Potvrzení o provedení ověření bonity klienta (, jméno FO, , nar. , Datum narození žalované, ).3. Z účasti u nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, avšak nepožádala o jeho odročení, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Na základě listin předložených žalobkyní a provedených k důkazu učinil soud následující skutková zjištění: Dne 20. 9. 2022 uzavřela žalobkyně (prostřednictvím společnosti , právnická osoba, .) se žalovanou úvěrovou smlouvu č. SSU22/103796, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 47 890 Kč. Jednalo se o účelový účel určený na zaplacení zboží. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,453025 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Celkově se zavázala splatit částku 72 864 Kč. Konečná splatnost úvěru byla sjednána ke dni 18. 9. 2026. Počet splátek, jejich výše a data splatnosti dle splátkového kalendáře odpovídají obsahu smlouvy. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že výše úvěru činila 47 890 Kč a dlužná částka po zohlednění úhrad žalované činí 43 027,06 Kč a krom jistiny ve výši 29 143 Kč se skládá z obchodního úroku ve výši 3 582,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 872,59 Kč, úrokového dorovnání ve výši 345 kč, dlužných splátek v částce 4 545 Kč, pokut/poplatků ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč. Ze saldokonta úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná hradila splátky řádně a včas v době od 18. 10. 2022 do 18. 8. 2023. Tuto splátku uhradila žalovaná opožděně. Následně žalovaná některé splátky hradila včas, jiné opožděně a od 18. 7. 2024 přestala hradit splátky zcela. Žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 7. 10. 2024. Dne 25. 3. 2025 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. Ohledně úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně ze žalovanou uvedených informací, které zaznamenala do matričního listu klienta na č.l. 24. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, vlastní dům/byt, má jedno dítě, zaměstnána na dobu neurčitou u spol. , právnická osoba, . Čistý měsíční příjem žalovaná uvedla v částce 31 000 Kč a výdaje ve výši 7 200 Kč měsíčně. Součástí potvrzení o provedení ověření bonity klienta (č.l. 23) je tabulka o lustracích v registrech CEE, NRKI, ISIR, SOLUS a MVCR ze dne 20. 9. 2022. V době poskytnutí úvěru měla již žalovaná dle výpisu z NRKI již dva úvěry s měsíčními splátkami ve výši 3 302 Kč a 2 000 Kč. Dále měla k dispozici kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a splátkovou kreditní kartu s úvěrovým rámcem 60 000 Kč. U žádného z úvěrů neměla evidovány splátky po splatnosti.5. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále též jen „ZoSÚ“).6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu sice doplnila svá tvrzení ohledně úkonů, které učinila k posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak ani po tomto doplnění není soudu zřejmé, proč při poskytnutí úvěru vycházela z příjmu žalovaného ve výši 31 000 Kč měsíčně. K tomuto tvrzení nepředložila žalobkyně soudu žádný důkaz (standartně např. výplatní pásku nebo výpis z účtu). Z žalobkyní předložených listin nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti týkající se výdajů žalované. Je uvedena pouze celková částka a není patrné, co zahrnuje. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je rozvedená a má jedno dítě. Výdaje ve výši 7 200 Kč se za této situace jeví jako nereálně nízké i za situace, kdy žalovaná tvrdila, že je majitelkou nemovitosti, kde má zajištěno bydlení. Nadto žalovaná již v té době měla další úvěry. žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustrace žalované v registrech SOLUS, ISIR a CEE, avšak žádný důkaz k tomu neoznačila ani nepředložila. Tabulka předložená žalobkyní je součástí jejích tvrzení, nikoli důkazem. S ohledem na shora uvedené je smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná. Protože se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila (omluvila se) a nepožádala z důležitých důvodů o jeho odročení, nemohla být soudem poučena ve smyslu ust. § 118a odst.1, 3 o.s.ř., aby svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnila a navrhla důkazy k jejich prokázání.7. Žalobkyně má proto vůči žalované právo na to, aby jí zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z provedených důkazů přitom vyplývá, že žalovaná žalobkyni dosud uhradila částku 35 078 Kč. Bezdůvodné obohacení proto představuje částku 12 812 Kč (47 890 Kč – 35 078 Kč).8. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).9. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 12 812 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).10. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nečinná a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.