108 C 51/2016-1139 — Okresní soud v Trutnově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 27. 10. 2016 domáhal na žalovaném zaplacení 111 294 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 26. 10. 2016 do zaplacení. Tvrdil, že je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] (trvalý travní porost), [parcelní číslo] (trvalý travní porost) a [parcelní číslo] (ostatní plocha) v obci [obec], [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Část pozemků o výměře [výměra] užívá bez právního důvodu žalovaný tím, že na nich provozuje od měsíce listopadu do konce dubna lyžařské vleky [příjmení] [jméno] a II. Žalovaný odmítá uzavřít se žalobcem nájemní smlouvu a pozemky užívá bez právního důvodu, čímž mu vzniká bezdůvodné obohacení. Žalovaný platí žalobci za užívání pozemků částku ve výši 5 Kč za m2 za rok, to znamená 92 745 Kč (resp . 18549 m2 x 5 Kč). Nájemnému odpovídajícímu v daném místě a čase však odpovídá částka 7 Kč za m2 za rok, tzn. žalovaný by mu měl platit za rok 129 843 Kč (resp . 18549 m2 x 7 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný mu hradí náhradu za užívání pozemků ve výši 92 745 Kč namísto 129 843 Kč, domáhá se na něm zaplacení rozdílu mezi těmito částkami ve výši 37 098 Kč za lyžařskou sezónu, konkrétně za sezóny 2013 2014, 2014 2015 a 2015 2016. Žalobce vzal v průběhu řízení částečně žalobu zpět o částku 34 152,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 10. 2016 do zaplacení (v rámci odvolacího řízení proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 8. 2020 č. j. 108 C 51/2016-533); odvolací soud proto v usnesení č. j. 25 Co 227/2020-565 řízení v této části zastavil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že není sporu o to, že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, když v předmětném době v zimních sezonách provozoval lyžařské vleky, předmětem řízení je výše bezdůvodného obohacení. Poukázal na to, že se ani jeden ze znalců nezabýval skutečnou kvalitou pozemků využívaných žalovaným ve vztahu ke srovnávacímu materiálu. Všechny znalecké posudky v řízení, s výjimkou posudku [celé jméno znalce], se omezily na prosté zprůměrování nájemních či kupních cen dalších pozemků využívaných pro provoz lyžařských vleků/sjezdovek. Žalovaný toto považuje za závažnou chybu v postupu znalců, kteří se měli při úvahách o„ srovnatelnosti“ zabývat nadmořskou výškou, orientací pozemku, přístupem k němu, závadami bránícími provozování k danému účelu (podmáčení, rovinatost, možnost zasněžování, možnost modernizace), a dalšími vlastnostmi zvyšujícími kvalitu pozemku oproti jiným. Vycházeje ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] žalovaný uzavřel, že žalobci zaplatil více, než odpovídá skutečnému bezdůvodnému obohacení (žalovaný hradil 5 Kč m2 a znalec [celé jméno znalce] určil obvyklé nájemné v rozmezí 2- 3 Kč m2). <b>Právní vztahy z bezdůvodného obohacení za dobu do 31.12.2013 se řídí zák. č. 40/1964 Sb., právní vztahy za období následující se řídí zák. č. 89/2012 Sb.</b> <b>Dle ust. § 451 odst. 1, 2 zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "obč. z.") kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</b> <b>Dle § 2991 o.z. ddo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</b> V dané věci soud již dvakrát věcně rozhodl a to: 1) rozsudkem ze dne 27.5.2019 č.j. 108C 51/2016 – 106, kdy návrhu žalobce nevyhověl, když vycházel z doplňku znaleckého posudku ústavu [právnická osoba], v němž bylo zjištěno, že výše obvyklého nájemného: v roce 2013 činila částku 2,75 Kč 1 m2 / rok v roce 2014 činila částku 2,85 Kč 1 m2 / rok v roce 2015 činila částku 3,00 Kč 1 m2 / rok v roce 2016 činila částku 3,35 Kč 1 m2 / rok. Tento doplněk uložil soud ústavu vypracovat poté, co jím vypracovaný původní znalecký posudek obsahoval značně rozdílné vzorky (např. byla srovnávána lokalita [příjmení] vrchu v [obec] nebo [příjmení] [jméno] ve [obec]), které byly upravovány koeficienty, jejichž následné logické vysvětlení nebylo provedeno. Soud zadal znaleckému ústavu vyhotovit doplněk znaleckého posudku za cílem srovnat srovnatelné, v němž by jako srovnatelné vzorky byly použity pouze vzorky 2 a 5 ([ulice] [anonymizováno] a [obec], tj. sjezdovky bez umělého zasněžování, které nejsou top lokalitami v [anonymizováno]). Odvolací soud v usnesení ze dne 24.10.2019 č.j. 25Co 201/2019 – 449 zrušil výše uvedený rozsudek, když konstatoval, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125 a § 127 o. s. ř.), který soudce hodnotí jako každý jiný důkaz (§ 132 o. s. ř.), od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Odvolací soud uzavřel, že jak znalecký posudek [celé jméno znalce], jakož i znalecký ústav [právnická osoba] splňují výše naznačená kritéria a vysvětlují, jakými úvahami se při stanovení simulovaného nájmu řídily. Jestliže okresní soud dal přednost dodatku ke znaleckému posudku, který byl vyhotoven podle metodiky okresního soudu, před odbornými závěry soudních znalců, tedy způsobu, který je vyložen v odůvodnění napadeného rozsudku, pak nelze uzavřít, než že v tomto směru okresní soud pochybil a že toto jeho pochybení založilo věcnou nesprávnost rozhodnutí. 2) rozsudkem ze dne 3.8.2020 č.j. 108C 51/2016 – 533, kdy návrhu žalobce opět nevyhověl, když v souladu s pokyny odvolacího soudu provedl důkaz všemi vyjádřeními i znaleckými posudky předloženými žalobcem (tzn. znaleckým vyjádřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyjádřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znaleckými posudky znalců [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). K jejich odborné úrovni si vyžádal stanovisko znalce [celé jméno znalce] a znaleckého ústavu [právnická osoba] a vzhledem k připomínkám znalce [celé jméno znalce] a znaleckého ústavu [právnická osoba] k jednotlivým vyjádřením i znaleckým posudkům dospěl k závěru, že jedinými validními důkazy, z nichž lze vycházet, je znalecký posudek [celé jméno znalce] a posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] Zaujal názor, že je tedy na soudu, aby rozhodl, zda se přikloní ke znaleckému posudku znalce [celé jméno znalce] (který stanovil výši obvyklého nájemného v roce 2013 částkou 2, 685 Kč za m2 za rok, v roce 2014 částkou 2, 755 Kč za m2 za rok, v roce 2015 částkou 2, 888 Kč za m2 za rok a v roce 2016 částkou 3, 084 Kč za m2 za rok) nebo znaleckému posudku [anonymizována tři slova] , který stanovil výši obvyklého nájemného v roce 2013 částkou 5,53 Kč za m2 za rok, v roce 2014 částkou 5,75 Kč za m2 za rok, v roce 2015 částkou 6,07 Kč za m2 za rok a v roce 2016 částkou 6,80 Kč za m2 za rok. Konstatoval, že oba znalecké posudky splňují požadavky kladené na znalecké posudky, oba znalci při svém výslechu logicky zdůvodnili své postupy, úvahy a závěry. Oba znalecké posudky se shodují též v tom, že tzv. simulované nájemné (nájemné vypočtené z tržní ceny obdobných pozemků) činí 5 % z ceny pozemků a právě„ cena pozemků“, v níž se posudky diametrálně rozcházely (dle znaleckého ústavu 136 Kč za m2 a dle znalce [celé jméno znalce] 70 Kč za m2) byla podstatná pro celkový výsledek. Soud uzavřel, že oba znalecké posudky splňují požadavky kladené na znalecké posudky obdobného typu, nicméně závěry znaleckého posudku [celé jméno znalce] jsou pro soud přesvědčivější. Znalec [celé jméno znalce] totiž stanovil cenu stejnou metodikou jako znalecký ústav [právnická osoba] – tzv. simulované nájemné, nicméně stěžejní tržní hodnotu předmětných pozemků (z níž se stanovuje obvyklé nájemné) stanovil částkou 70 Kč za m2 pro soud lépe vysvětlitelnou úvahou uvedenou na straně 8 znaleckého posudku. Posudek [celé jméno znalce] soud vyhodnotil jako přesvědčivější, neboť tento stanovil obvyklou cenu pozemků sic z nižšího počtu vzorků, ale bez nutnosti výrazné korekce prostřednictvím koeficientů, pro jejichž použití neexistují přesně daná pravidla. Odvolací soud v usnesení ze dne 20.1.2021 č.j. 25Co 227/2020 – 565 znovu zrušil výše uvedený rozsudek, když konstatoval, že má-li soud k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce (a tyto rozpory se nepodařilo v řízení odstranit výslechem znalců), měl rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem. Okresní soud tedy měl ustanovit jiného znalce a zadat mu vypracování revizního znaleckého posudku, jímž by přezkoumal znalecký posudek znalce [celé jméno znalce] i znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] a sdělil, zda jimi zvolené metody jsou správné a zda se lze ztotožnit se závěry toho kterého znaleckého pos