9 C 365/2021-34 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 11. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 23 221,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 4. 1. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (původní věřitel) jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Předmětem podnikání původního věřitele je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 6. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 11 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 1. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 500 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 721,95 Kč. K poskytnutí úvěru došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Žalovaná se nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. III.1 všeobecných obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 11 500 Kč a splatností dne 3. 1. 2020. Po odeslání smluvní dokumentace žalované byly zaslány peněžní prostředky dne 6. 12. 2019 na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaná uvedla. Žalovaná na dluh nic neuhradila přes upomínky ze strany žalobce. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 17. 1. 2022 (na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku). Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla dne 6. 12. 2019 uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. B0010955809385335. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 500 Kč. Předmětná částka byla poukázána na účet žalované dne 6. 12. 2019. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 3. 1. 2020. Doba trvání úvěru tak činila 28 dnů. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru 11 721,95 Kč. Šlo o tzv. poplatek před slevou. Pro případ slevy měl poplatek za poskytnutí úvěru činit 4 476,95 Kč. V článku XV. smlouvy bylo dohodnuto, že v případě řádného a včasného splnění závazku plynoucího ze smlouvy může být klient zařazen do věrnostního programu věřitele. Pro tento případ měl klient možnost„ na základě uvážení úvěrujícího“ získat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 245 Kč. Byla dohodnuta roční úroková zápůjční sazba 40 %. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru a z výpisu z účtu dokladujícího poukázání částky 11 500 Kč na účet označený žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 postoupil původní věřitel [právnická osoba] i pohledávku za žalovanou žalobci. Dopisem ze dne 3. 4. 2021 oznámila společnost [právnická osoba], žalované, že pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy v celkové výši 36 337,76 Kč byla postoupena žalobci. Předžalobní upomínkou z téhož dne byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 36 337,76 Kč a nákladů zastoupení 10 454 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o.z. Současně je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy byla v postavení spotřebitelky, právní předchůdce žalobce byl v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.). Bylo prokázáno, že původní věřitel žalované částku 11 500 Kč jako předmět úvěru poukázal na jí označený účet. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci jistinu a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru, který byl sjednán pevnou částkou (11 721,95 Kč). Dle smlouvy se nabízela i možnost poskytnutí slevy na tomto poplatku, která však byla podmíněna řádným a včasným splněním závazku žalované. Ujednání o poplatku je třeba kvalifikovat zčásti jako ujednání o úroku v souladu s platným ust. § 2392 o.z. (dohodnut v sazbě 40 % p.a.), ve zbývající části jako ujednání o poplatcích za specifické činnosti věřitele (poukázání předmětu úvěru na účet dlužníka, vedení úvěrového účtu atd.). Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje platné právní úpravě. Celková výše poplatku však je při sjednané lhůtě splacení nepřiměřeně vysoká. Sjednaný úrok ve výši 40 % p. a. při době trvání smluvního vztahu 28 dnů činí 353 Kč. Na další poplatky tak připadá 11 369 Kč, což činí 406 Kč denně. Tato částka představuje 3,5 % z jistiny denně, tedy 1 277,5 % ročně. Dle soudu tak je nutno ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru považovat ve smyslu ust. § 1815 za nepřiměřené, tudíž se k němu nepřihlíží. Vedle toho dle soudu nebylo náležitě prokázáno, že právní předchůdce žalobce splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobní