30 C 303/2023-78 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobci se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2023 označenou jako„ žaloba na ochranu dispozičního práva a ochranu držby“ domáhali, aby soud žalovaným uložil povinnost zdržet se vypuzení žalobců z držby nemovitostí uvedených ve výroku I. usnesení. K odůvodnění žaloby žalobci uvedli, že jsou spolumajiteli nemovitostí a jako vlastníci mají podle ust. § 1012 občanského zákoníku právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Žalobci jsou účastníky insolvenčního řízení [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka], ve kterém jsou žalované č. 1 a č. 2 v postavení insolvenčního správce, avšak podle názoru žalobců není toto jejich postavení po právu. Dne 2. 10. 2023 obdržel právní zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] výzvu žalované č. 1 i žalované č. 2 adresovanou žalobcům a rovněž tzv. třetím osobám k vyklizení a předání nemovitostí a to konkrétně dne 31. října 2023 v 10:30 hodin na místě samém. Žalobci se rozhodli na ochranu svého dispozičního práva a na ochranu držby vztahujícího se k nemovitosti podat žalobu, neboť žalované se domáhají vyklizení a předání nemovitosti, ačkoli nedisponují pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu tj. Krajského soudu v Praze o neplatnosti smlouvy o rodinném sdružení, na základě kterého žalobci spolu s ostatními členy rodinného sdružení nemovitost na adrese [adresa] užívají. Výzvy žalovaných byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku dne 26. 9. 2023, což je den, kdy se žalobci mohli poprvé dozvědět o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. 2. Podáním ze dne 1. 11. 2023 žalobci doplnili žalobu sdělením, že dne 31. 10. 2023 byl žalobce a) v 10:30 hodin spolu se zástupci třetích osob ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení]), které podaly u Okresního soudu v Trutnově žaloby na ochranu držby, přítomen na místě u nemovitosti na adrese [adresa], kde žalovaní postupovali tak, že za asistence zástupců Policie ČR vyměnili zámky u vstupních dveří u této nemovitosti, kterou žalobci vlastní. O převzetí nemovitosti neobdržel žalobce a) ani zástupci třetích osob od žalovaných protokol, ze kterého by vyplývalo, kdo nemovitost převzal a co se v nemovitosti nachází, není pořízen a odsouhlasen žádný soupis majetku nacházejícího se uvnitř nemovitosti. Pokud tedy ke změně v dispozici s nemovitostí došlo tím, že se nemovitosti a nakládání s ní zmocnily jiné osoby než její současní vlastníci (tj. žalobci) či členové rodinného sdružení, došlo tím k porušení práva žalobců a práva ostatních členů rodinného sdružení držet a vlastnit majetek a práva držby prostoru považovaného za obydlí v širším slova smyslu. S odkazem na událost ze dne 31. 10. 2023 podal žalobce a)„ Žádost o udělení souhlasu se zpřístupněním a užíváním nemovitosti“ předsedovi Krajského soudu v Praze [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ministru spravedlnosti ČR [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ministru vnitra [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vrchní ředitelce sekce dohledu a justice MS ČR. V žádostech adresovaným uvedeným orgánům žalobce a) zdůraznil skutečnost, že Krajský soud v Praze se dosud řádně nevypořádal s návrhem žalobce a) na zastavení insolvenčního řízení [insolvenční spisová značka] ze dne 24. 8. 2016 a ze dne 26. 9. 2023 pro vady v návrhu uvedené, ani s návrhem žalobkyně b) na zastavení insolvenčního řízení [insolvenční spisová značka] ze dne 26. 8. 2014 doplněného dne 26. 9. 2023. 3. Obě žalované navrhly zamítnutí žaloby s tím, že jde o další z mnoha obstrukčních kroků, které dlužníci tj. žalobci a s nimi spřízněné osoby činí za účelem zmaření účelu insolvenčních řízení, která jsou s nimi jako s dlužníky vedena. Žalobci se snaží zabránit převzetí nemovitostí insolvenčními správci tj. žalovanou 1. a žalovanou 2., aby mohli nemovitosti nadále neoprávněné okupovat. Žalované převzetím a správou nemovitostí realizují svá zákonná oprávnění a zároveň povinností ve prospěch majetkových podstat dlužníků – žalobců. <i>4. Dle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15ti dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.</i> <i>5. Dle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.</i> <i>6. Dle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.</i> <i>7. Dle § 1003 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.</i> <i>8. Dle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.</i> <i>9. Dle § 1007 odst. 2 o.z. vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.</i> <i>10. Dle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.</i> 11. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda byla žaloba podána včas, tedy v prekluzivních lhůtách podle § 1008 o. z. Z výzev k vyklizení a z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaná č. 1 jako insolvenční správce zaslala dne 22. 9. 2023 žalobci a) výzvu k vyklizení a předání pozemků p. [číslo] p. č. St [anonymizováno] včetně stavby [adresa], která je součástí pozemku p.č. St [anonymizováno] v k. ú. [příjmení] [jméno] [příjmení], a téhož dne tuto skutečnost oznámila Krajskému soudu v Praze ke sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Rovněž žalovaná č. 2 jako insolvenční správce zaslala výzvu k vyklizení a předání shora uvedených nemovitostí dne 25. 9. 2023 žalobkyni b) a tuto skutečnost oznámila insolvenčnímu soudu Krajskému soudu v Praze ke sp. zn. KPH 36 INS 28162/2012. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtách stanovených v § 1008 odst. 1 o. z. 12. Z insolvenčního rejstříku se podává a soud má najisto postavené, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 19. 11. 2018 byl zjištěn úpadek dlužníka žalobce a), na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Od 14. 2. 2019 je insolvenčním správcem dlužníka žalovaná č. 1. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 15. 11. 2018 byl zjištěn úpadek dlužnice žalobkyně b), na její majetek byl prohlášen konkurs. Od 25. 6. 2020 je insolvenčním správcem dlužnice žalovaná č. 2. Obě žalované jednáním spočívajícím v převzetí předmětných nemovitostí dne 31. 10. 2023, v němž žalobci spatřují svémocné rušení držby a zásah do svého vlastnického práva, plní zákonnou povinnost insolvenčních správců ujmout se majetku náležejícího do dlužníkovy majetkové podstaty. V jejich jednání tedy nelze spatřovat svémocné rušení držby žalobců, neboť pojem„ svémocné rušení držby“ je nezbytné chápat ve smyslu svévolné neoprávněné či právem nedovolené rušení. Žalovaná č. 1 a č. 2 se však nedopouští ničeho právem nedovoleného, naopak plní své zákonné povinnosti vyplývající jim ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Vzhledem k sepsání nemovitostí do majetkové podstaty dlužníků – žalobců a), b) jsou insolvenční správci (žalované) jedinými osobami s dispozičním oprávněním k nemovitostem, pokud se týká jejich převzetí a správy. 13. Protože převzetí a správa nemovitostí ve prospěch majetkové podstaty je zákonným oprávněním a zároveň povinností insolvenčních správců, faktické převzetí nemovitostí z držby žalobců dne 31. 10. 2023 oběma žalovanými je postupem v souladu se zákonem a nelze je považovat za svémocné. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. O nároku zmiňovaném žalobci jako„ ochrana dispozičního práva“ (viz označení věci v žalobě i jejím doplnění, bod 5 žaloby) soud nijak nerozhodoval, neboť tento nárok nebyl nijak blíže specifikován ani zahrnut do petitu, přičemž žalobci se výslovně domáhali pouze ochrany před vypuzením z držby nemovitostí podle § 1003 a násl. o. z. 15. O nákladech řízení rozhodoval soud ve výrocích II. a III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci neměli ve věci úspěch, žalované byly úspěšné a vzniklo jim právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalované č. 1 i žalované č. 2 tvoří paušální náhrada nákladů účastníka, který v řízení nebyl zastoupen (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 1, 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) za sepis vyjádření k žalobě v částce 300 Kč. 16. Vzhledem k povaze sporu nebyl ze strany žalobců spolu s podáním žaloby zaplacen soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení. Soud proto uložil žalobcům povinno