6 C 128/2018-382 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobci se žalobou podanou k soudu dne 28. 5. 2018 původně domáhali proti žalovaným jednak zaplacení částky 251.135,86 Kč jako náhrady škody za dluh vzniklý z titulu zákonného ručení žalobců za závazky Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] ze smlouvy o úvěru č. 11489/11/LCD, jednak nemajetkové újmy na zdraví ve výši 100 000 Kč pro žalobce a) a ve výši 50 000 Kč pro žalobkyni b), když k poškození jejich zdraví má souvislost se vznikem výše uvedeného dluhu. Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 7. 2018 čj. [číslo jednací], bylo řízení v části nároku žalobců o náhradu nemajetkové újmy vyloučeno k samostatnému projednání. Usnesení nabylo právní moci 3. 8. 2018. 2. K odůvodnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobci v doplňujícím podání ze dne 11. 12. 2018 uvedli, že žalovaní byli rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2017, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 27. 2. 2018, uznáni vinnými ze spáchání zločinu úvěrového podvodu v souvislosti s úvěrem č. 11489/11/LCD ze dne 16. 11. 2011, který za Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] neoprávněně sjednala 1. žalovaná. Zjištěním, že budou pravděpodobně nuceni uhradit vysoký dluh, o kterém nevěděli a který sami nezavinili, a s tím spojené existenční problémy, dlouhotrvající nejistota, obavy z výsledku apod. vznikla žalobcům nejen škoda z titulu zákonného ručení žalobců za závazky společenství, ale rovněž nemajetková újma na zdraví obou žalobců, kdy u žalobce a) se jedná o úzkostnou symptomatiku a u žalobkyně b) o zhoršení rekurentní depresivní poruchy. Žalobci své nároky na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 resp. 50.000 Kč uplatnili v rámci trestního řízení a podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli s těmito nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. V průběhu řízení žalobci v závislosti na závěrech znaleckého posudku svůj návrh rozšířili a na náhradě nemajetkové újmy na zdraví poté žalobce a) požadoval částku 351.958 Kč a žalobkyně b) částku 207.020 Kč. Rozšíření žaloby soud připustil usnesením ze dne 17. 6. 2020 (přičemž návrh byl žalobci učiněn při jednání téhož dne), č. j. 6 C 128/2018-126, které nabylo právní moci dne 22. 6. 2020. 3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a namítali, že je známo, že se žalobci léčí či léčili s psychickými problémy již v dřívější době, kdy tyto problémy nevykazovaly s jednáním žalovaných žádnou souvislost. V průběhu řízení žalovaní potvrdili, že jsou si vědomi, že byli odsouzeni za jednání, kterým mohla žalobcům vzniknout újma, a jsou si vědomi i závěrů znaleckého posudku. Podle jejich názoru je však nárok žalobců neurčitý, když není specifikováno, zda se jedná o bolestné, ztížení společenského uplatnění nebo jiné nároky. Rozhodnutí tak ponechali na úvaze soudu. 4. Prvoinstanční soud ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 6 C 128/2018-189 tak, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci a) částku 351.958 Kč a žalobkyni b) částku 207.020 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále soud rozhodl o nákladech ustanoveného zástupce žalovaných (výrok II.), České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalovaných nahradit žalobcům náklady řízení částkou 52.140 Kč (výrok IV.). Soud uzavřel, že bylo prokázáno, že žalovaní se dopustili protiprávního jednání, když 1. žalovaná v r. 2011 z pozice pověřeného vlastníka Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] s úmyslem získat finanční prostředky zažádala jménem uvedeného společenství o poskytnutí úvěru č. 11489/11LCD ve výši 1.760.176 Kč na rekonstrukci bytového domu [adresa], přičemž k žádosti doložila nepravdivý a pro potřeby úvěru rozhodný zápis ze shromáždění vlastníků uvedeného společenství, kterým deklarovala souhlas mimo jiné i žalobců s přijetím úvěru ve shora uvedené výši, aniž by jmenovaní zápis vlastnoručně podepsali a o existenci úvěru měli povědomí. Úvěr byl ve spolupráci s 2. žalovaným čerpán v rozporu s jeho stanoveným účelem a nebyl řádně splácen. V důsledku toho věřitel [právnická osoba] dlužnou částku vymáhala po dlužníkovi – Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo] a současně po členech společenství z titulu jejich zákonného ručení. Žalovaní byli za podvodné jednání pravomocně odsouzeni rozsudkem zdejšího soudu a žalobci, kteří se k trestnímu řízení připojili se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy, byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci, kteří měli vlastní závazky z hypotečního úvěru na koupi bytu a z dalších spotřebitelských úvěrů, tak byli dlouhodobě vystaveni soudním sporům, nejistotě a obavám z budoucnosti, které vedly ke zhoršení jejich zdravotního stavu resp. u žalobce a) ke vzniku duševní poruchy a u žalobkyně b) ke zhoršení jejího dříve zjištěného psychického onemocnění, přičemž vznik resp. zhoršení psychického onemocnění obou žalobců bylo prokázáno odborným znaleckým posudkem stejně jako příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaných a poškozením zdraví žalobců. V průběhu řízení tak bylo prokázáno protiprávní jednání žalovaných, existence újmy na straně žalobců i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a poškozením zdraví žalobců. Žalovaní jsou proto povinni nahradit žalobcům vzniklou nemajetkovou újmu, jejíž výše byla stanovena znaleckým posudkem dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví zpracované Nejvyšším soudem ČR a to pro žalobce a) v částce 351.958 Kč a pro žalobkyni b) v částce 207.020 Kč, přičemž z obsahu posudku a jeho dodatku vyplývá, že se u obou žalobců jedná o náhradu za ztížení společenského uplatnění. 5. K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. 17 Co 36/2021-206, rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 1. 2021 zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že nárok byl nesprávně hmotněprávně posouzen. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně vyhodnotil projednávaný nárok podle nyní platného občanského zákoníku, přičemž tak učinil bez jakéhokoli vysvětlení, jako by vůbec nebyla nastolena otázka, jestli použít stávající nebo předchozí občanský zákoník. Přitom § 3079 odst. 1 nyní platného občanského zákoníku výslovně praví, že se právo na náhradu škody, vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (rozumí se stávajícího občanského zákoníku), posuzuje podle dosavadních právních předpisů (tedy v první řadě podle občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013, čili zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších změn a doplnění). Současně odvolací soud uvedl, že je pravda, že zároveň ve smyslu odstavce 2 téhož ustanovení lze přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle nyní platného občanského zákoníku, ale jedině nerozhodl-li soud o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, navrhne-li to poškozený a jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku) Soudní praxe je jednotná ve výkladu, že pro aplikaci přechodného ustanovení obsaženého v § 3079 odst. 1 občanského zákoníku není rozhodující okamžik vzniku škody (újmy), nýbrž okamžik škodné události, tj. zde porušení zákona. V projednávané věci není sporu, že se žalovaní protiprávního jednání dopustili v roce 2011, tedy před účinností nyní platného občanského zákoníku. Tím je tedy dáno, že by žalobci uplatňované nároky měly být v zásadě – s níže uvedenou výhradou – posuzovány podle občanského zákoníku, platného do 31. prosince 2013. V takovém případě by tedy nepřicházela v úvahu nejen aplikace okresním soudem použitého ustanovení § 2958 nyní platného občanského zákoníku, ale v důsledku toho přirozeně ani metodika k odškodňování nemajetkových újem, kterou jako pomůcku k naplnění zásady slušnosti pro účely aplikace uvedeného ustanovení vypracoval Nejvyšší soud České republiky. Právě podle této metodiky ovšem okresním soudem ustanovená znalkyně nároky žalobců v průběhu řízení kvantifikovala, žalobci v návaznosti na to žalobu upravili a okresní soud jejich požadavky akceptoval. Jak vyplývá z výše uvedeného, první podmínkou pro použití nyní platného občanského zákoníku a metodiky k jeho § 2958 ve smyslu § 3079 odst. 2 je, že soud nerozhodl (míněno pravomocně) o náhradě škody ke dni nabytí účinnosti nyní platného občanského zákoníku, tj. k 1. lednu 2014. Druhou podmínkou je návrh poškozeného, aby byla přiznána náhrada nemajetkové újmy podle stávajícího předpisu. Třetí podmínkou je pak existence mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, kdy setrvání na úpravě, platné do 31. prosince 2013, by ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy, vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (blíže viz např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 2308/2018). Důvodová zpráva k nyní platnému občanskému zákoníku