9 C 292/2020-646 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 7. 12. 2020 se právní předchůdce žalobkyň , právnická osoba, domáhal vydání rozsudku, jímž by soud nahradil projev vůle žalovaného směřující k bezúplatnému převodu pozemků do vlastnictví žalobce. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce si na přelomu let 1992 až 1993 požádal o navrácení pozemků, které byly jeho pratetě odňaty v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobci jako osobě oprávněné dle zákona o půdě vznikl nárok na poskytnutí náhradních pozemků za nevydané pozemky PK , hodnota, a , hodnota, , a to v roce , hodnota, , tedy po více než 28 letech. Žalobce se nemůže domoci náhradních pozemků postupem stanoveným dle zákona o půdě, protože mezi žalobcem a žalovaným je spor o výši nároku žalobce (o ceně nevydaných pozemků PK , hodnota, a , hodnota, ). Žalovaný jednal vůči žalobci liknavě a svévolně. Z toho důvodu jsou splněny podmínky dovozené judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu pro to, aby byl nahrazen projev vůle žalovaného s uzavřením smlouvy se žalobcem o bezúplatném převodu pozemků, které si žalobce vybral jako pozemky náhradní za nevydané pozemky PK , hodnota, a PK , hodnota, , čímž by došlo k částečnému uspokojení jeho restitučního nároku. Žalobcem původně požadované pozemky se nacházely v obcích , adresa, . Povinnost žalovaného nabízet oprávněným osobám náhradní pozemky za pozemky, které není možné oprávněným osobám vydat, je stanovena zákonem o půdě a zákonem č. , částka, Sb., o , právnická osoba, úřadu. Splněním této povinnosti dochází k naplnění smyslu a účelu zákona o půdě, který je vyjádřen v jeho preambuli, tj. ke zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského majetku v období let 1948 až 1989. Žalobce je dle rozhodnutí Státního notářství v , adresa, č.j. D 325/81 jediným dědicem po , jméno FO, , zemřelé dne 1. 2. 1981, která byla původním vlastníkem pozemků parc. č. (dle pozemkového katastru – PK) , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , a která byla v roce 1949 a v roce , hodnota, přinucena pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek převést předmětné pozemky na Československý stát. Žalobce svou žádostí ze dne 17. 12. 1992 uplatnil u , jméno FO, úřadu , Anonymizováno, , Anonymizováno, . m. , Anonymizováno, svůj nárok na vydání zemědělského majetku podle § 9 zákona o půdě a projednání této žádosti u příslušného správního orgánu opakovaně urgoval. , jméno FO, úřadu dne 5. 5. 2017 mj. rozhodl, že žalobce není vlastníkem pozemků v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to pozemků původního pozemkového katastru , hodnota, a , hodnota, (dle katastru nemovitostí , částka, , část , Anonymizováno, /1, část , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /9, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , část , Anonymizováno, /19 a část 509/1). Proti rozhodnutí podal žalobce žalobu podle části páté o.s.ř.. Obvodní soud pro , adresa, , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, dne 2. 3. , hodnota, rozhodl, že žalobce není vlastníkem pozemků č. , hodnota, a , hodnota, původního pozemkového katastru (PK), a že žalobci bude poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, popřípadě finanční náhrada dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby podle § 16 odst. 1 a 3 zákona o půdě doručené Krajskému pozemkovému úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. , adresa, . V tomto rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí , právnická osoba, – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město , adresa, , ze dne 5. 5. 2017, sp. zn., spisová značka, ; č.j. SPU , č. účtu, – PM 6828/92. Toto rozhodnutí bylo Městským soudem v Praze potvrzeno a nabylo právní moci dne 31. 8. , hodnota, . Žalobce tak má nárok na náhradní pozemky za nevydané pozemky PK , hodnota, a , hodnota, , které měly rozlohu 47 349 m2. Žalovaný pozemky PK , hodnota, a , hodnota, ocenil jako pozemky zemědělské v celkové výši 361 124,70 Kč. Žalobce s výše uvedeným oceněním nesouhlasil. , jméno FO, PK , hodnota, a , hodnota, mají být ohodnoceny částkou 11 837 250 Kč v souladu se znaleckým posudkem, který žalobce opatřil. K přechodu pozemků na stát došlo za účelem výstavby opravárny strojů pro Československé stavební závody a pozemky byly již v roce 1949 zahrnuty do stavebního obvodu a bezprostředně po přechodu na stát byly zastavěny opravárnou strojů. Žalobce uplatnil nárok na vydání pozemků na přelomu let 1992 a 1993. V roce 2012, tedy téměř po 20 letech od uplatnění nároku, bylo rozhodnuto o zanedbatelné části nevydaného pozemku PK , hodnota, o výměře 110 m2. Žalobce zcela legitimně čekal na rozhodnutí o zbývající části o výměře 8 036 m2 v případě pozemku PK , hodnota, a více než 47 000 m2 v případě pozemků PK , hodnota, a , hodnota, . Žalobce se následně po 25 let trvajícím řízení u pozemkového úřadu neúspěšně účastnil několika veřejných nabídek o náhradní pozemky. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že v případech, kdy žalovaný nesprávným určením ceny odňatých (nevydaných) pozemků ztěžuje uspokojení nároku oprávněných osob prostřednictvím veřejných nabídek pozemků, není „možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat její účast ve veřejných nabídkách“. Žalovaný neocenil pozemky PK , hodnota, a , hodnota, v souladu s konstantní judikaturou nejvyšších soudů jako stavební. Žalobcem předložené ocenění pozemků PK , hodnota, a , hodnota, je dokonce téměř 33x vyšší než ocenění provedené žalovaným. Žalovaný tak zásadním způsobem ztěžuje žalobci uspokojení jeho restitučního nároku. Proto se žalobce neúčastnil veřejných nabídek k získání náhradních pozemků za pozemky PK , hodnota, a , hodnota, . Nabídka náhradních pozemků žalovaného je navíc vzhledem k počtu restituentů nedostatečná, resp. jejich kvalita je nedostatečná. Z uvedených důvodů se žalobce v tomto řízení domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného směřujícího k převodu náhradních pozemků.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný eviduje ve vztahu k pozemkům PK , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, výši restitučního nároku žalobce v částce 361 124,70 Kč. V případě těchto pozemků PK , hodnota, a PK , hodnota, v k. ú. , adresa, nebyly splněny předpoklady pro jejich ocenění jako pozemků stavebních dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.. V posuzované věci je skutkový stav takový, že nevydané pozemky sice byly ke dni jejich přechodu na stát zahrnuty do území stavebního obvodu, avšak současně ke dni jejich přechodu na stát neexistovalo žádné územní či jiné obdobné rozhodnutí, jež by je kvalifikovalo (blíže specifikovalo) jako pozemky stavební. Stavební obvod byl zřizován primárně za účelem stanovení oblastí potenciálně určených k zastavění, to ale ve značné obecnosti. Zařazení pozemku do stavebního obvodu totiž automaticky neznamenalo, že pozemek byl určen k zastavění, tím méně pak to, že bude skutečně zastavěn. Do stavebních obvodů byly pravidelně zařazovány i pozemky, které nikdy zastavěny nebyly. Stavební obvody totiž byly v obecné rovině zřizovány velmi extenzivně, a to z důvodů zjednodušení případného dalšího správního postupu (včetně eventuálního vyvlastnění). Lze tedy shrnout, že v případě pozemků PK , hodnota, a PK , hodnota, v k. ú. , adresa, se jednalo ke dni jejich přechodu na stát (21. 11. 1949 na základě trhové smlouvy) o pozemky zahrnuté do stavebního obvodu pro obec , adresa, , k pozemkům neexistovalo k tomuto dni žádné správní rozhodnutí specifikující skutečnost, že by tyto pozemky měly být zastavěny a konečně i z faktického pohledu se ke dni 21. 11. 1949 jednalo o pozemky nezastavěné. I kdyby soud dospěl k závěru, že pozemky PK , hodnota, a PK , hodnota, v k. ú. , adresa, je třeba ocenit jako pozemky stavební, nebylo by možno akceptovat ocenění pozemků tvrzené žalobcem. , jméno FO, PK , hodnota, a PK , hodnota, v k. ú. , adresa, se nacházely v době odnětí na území samostatné obce, tj. v obci, která nebyla součástí hl. m. Prahy. Pokud by byly pozemky oceňovány jako stavební, měly tak být oceněny dle ustanovení § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky v částce 20 Kčs/m2. Obec , adresa, ke dni 21. 11. 1949 byla zcela samostatnou obcí, s Prahou nesousedila, neboť se mezi ní a Prahou nacházela ještě další samostatná obec , adresa, . V případě pozemků v k. ú. , adresa, musí být uplatněna srážka z ceny pozemků dle přílohy č. 7, tabulky I., položky 1.1, ve výši 60 %, neboť oceňované pozemky se v době přechodu na stát nacházely v části obce (, adresa, ), která nebyla s obcí , adresa, stavebně srostlá. Smyslem a účelem restitučních předpisů byla snaha částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, nikoliv napravit je zcela. Z podstaty věci ani není možné uspokojit všechny oprávněné osoby ve stejném katastrálním území, neboť řada pozemků byla a dosud je zatížena zákonnými překážkami převoditelnosti. Osoby, které se domáhají vypořádání svého nároku žalobou, jsou mimo jiné povinny prokázat objektivní nemožnost svůj nárok uspokojit ve veřejný