11 C 76/2025-68 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 156363 uzavřené dne 20. 5. 2024 elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jím označený bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky, kdy tyto byly splatné v měsíčních splátkách po 4 000 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a počínaje splátkou splatnou ke dni 15. 7. 2024 se dostal do prodlení se splácením úvěru, přičemž na dluh neuhradil ani navzdory opakovaným upomínkám ničeho. Z uvedeného důvodu využila žalobkyně svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila ke dni 21. 12. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zesplatnění úvěru, včetně souvisejících upomínacích nákladů a nákladů právního zastoupení.Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které tvoří přílohu smluvní dokumentace, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala patřičné doklady včetně výpisu z účtu žalovaného a výplatních pásek a dále provedla lustraci v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS) přičemž podrobně popsala metodiku posuzování úvěruschopnosti, rozhodné faktory a parametry ovlivňující bonitu spotřebitele, jakož i konkrétní výstup procesu posouzení úvěruschopnosti, kdy shledala, že žalovaný je s ohledem na svou finanční situaci a poměr příjmů a výdajů schopen úvěr splácet.Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne marného uplynutí lhůty k úhradě zesplatněného úvěru a dále upomínacích nákladů ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaný se žalobě se nevyjádřil.3. Soud při projednání a rozhodování ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný na výzvu soudu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, nereagoval, výzva spolu s žalobou byla žalovanému doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 12. 5. 2025; souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Protože byly splněny zákonné podmínky, nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11. 11. 2025.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 156363 a předsmluvních informací bylo zjištěno, že dne 20. 5. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu určitou v trvání 12 měsíců, úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 20% měsíčně a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách bez umoření jistiny po 4 000 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, přičemž s poslední splátkou úroků byla splatná rovněž poskytnutá jistina úvěru ve výši 20 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný k datu konečné splatnosti smlouvy (tj. ke dni 15. 5. 2025) splatit, činila částku 68 000 Kč.Z přílohy č.1 smlouvy – posouzení úvěruschopnosti, výpisů z účtu žalovaného za období 4-5/2024 a výplatních pásek žalovaného za období 2-3/2024 bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru činil částku 19 216 Kč, přičemž z výpisů z účtu bylo současně zjištěno, že žalovaný v období předcházejícím uzavření čerpal úvěry od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Náklady na bydlení byly deklarovány částkou 3 000 Kč měsíčně, jiné náklady ani pravidelné finanční závazky deklarovány nebyly.Z výpisů transakcí bylo zjištěno, že dne 20. 5. 2024 poukázal žalovaný ve prospěch účtu žalobkyně autorizační platbu ve výši 1 Kč a úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovanému vyplacen téhož dne bezhotovostní formou na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě.Z upomínek ze dne 20. 7. 2024 a 5. 8. 2024 a zesplatnění ze dne 21. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě splátky splatné dne 15. 7. 202č, načež s ohledem na trvající prodlení byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě služných částek ve lhůtě do 4. 1. 2025 s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.Z předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovaným uhrazena částka celkem 4 000 Kč dne 15. 6. 2024.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu se sjednaným úrokem ve lhůtě do 12 měsíců, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci částkou 4 000 Kč jdoucí na sjednaný úrok bez umoření jistiny a poslední splátce v celkové výši 24 000 Kč, kdy společně se splátkou úroků měla být zcela zaplacena rovněž jistina poskytnutého úvěru. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou zaplatil celkem částku 4 001 Kč.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebite