11 C 276/2025-56 — Okresní soud v Trutnově

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 722,13 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 12. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, ., (dříve , Anonymizováno, .,) se sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal dne 9. 12. 2024 v částce 5 000 Kč a dne 12. 12. 2024 v částce na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, a zavázal se jej splatit spolu se sjednaným úrokem nejpozději do 15. 4. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, když do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky navzdory opětovným upomínkám žalobkyně nevrátil a ne poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , Anonymizováno, postoupena na základě Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Žalobkyni byla postoupena pohledávka v celkové výši 15 722,13 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000,- Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750,- Kč (3x 250,- Kč) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 4 972,13 Kč. Žalovaný před postoupením pohledávky ani po jejím postoupení právní předchůdkyni resp. žalobkyni ničeho neuhradil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 15. 5. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 22. 1. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 24. 11. 2025. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek jako nedílné součásti úvěrové smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností , Anonymizováno, . jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na období jednoho roku úvěr do výše 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem odpovídajícím roční nominální úrokové sazbě 146,949% v pravidelných měsíčních splátkách počínaje jedním měsícem po prvním čerpání, a to v minimální splátce stanovené smlouvou, odvíjející se od výše načerpaného úvěru. První čerpání úvěru bylo ujednáno částkou 5 000 Kč.Z transakční historie a výpisu transakcí ze dne 9. 12. 2024 a 12. 12. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán v celkové výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek uzavřené mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . a žalobkyní dne 27. 1. 2020 vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 15. 5. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradil, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 9. 12. 2024 resp. 12. 12. 2024 celkem částku 10 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 15. 5. 2025. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému původním věřitelem oznámena.5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohle