Okresní soud v Trutnově 15 C 127/2026-27 – Smlouva pracovní

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 30 031 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 20. 6. 2024 do zaplacení. Nárok odvozovala ze smlouvy o úvěru č. 13-453900, kterou se žalovaným uzavřela dne 26. 4. 2023. Podle žalobkyně byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit rovněž souhrnný poplatek ve výši 20 450 Kč. Celkovou částku 45 450 Kč měl splácet v týdenních splátkách po 758 Kč, přičemž první splátka byla splatná do sedmi dnů od uzavření smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od splatnosti předchozí splátky.2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem 15 419 Kč. Podle smluvních podmínek měly být platby započítávány nejprve na náklady soudního či mimosoudního vymáhání, smluvní pokuty, poplatky za prodlení, poplatek za zpracování a doručení úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek a teprve následně na jistinu a úrok. Žalobkyně dále tvrdila, že konečná splatnost dluhu nastala dne 19. 6. 2024 a žalovaný se dostal do prodlení dne 20. 6. 2024.3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 8. 6. 2026 doplnila tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že před uzavřením smlouvy provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla a občanského průkazu prostřednictvím systému , právnická osoba, , kontrolu počtu exekucí v Centrální evidenci exekucí a kontrolu insolvenčního rejstříku. Dále odkázala na dokumenty zaznamenané v evidenční kartě klienta, svou dosavadní platební historii se žalovaným, údaje poskytnuté žalovaným před uzavřením smlouvy a na standardní informace o spotřebitelském úvěru. Uvedla také, že zohlednila lokalitu bydliště a zdroje příjmu žalovaného na základě znalostí a zkušeností místního obchodního zástupce. Současně sdělila, že peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. K projednání věci soud nařídil jednání na den 31.8.2026. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast však předem omluvila a výslovně souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a o jeho odročení nepožádal, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů.6. Z úvěrové smlouvy a potvrzení o předání hotovosti soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 4. 2023 peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Ze smlouvy dále zjistil, že žalovaný měl vedle jistiny uhradit souhrnný poplatek 20 450 Kč a celkové plnění 45 450 Kč splatit v týdenních splátkách po 758 Kč. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 15 419 Kč.7. Z výplatního lístku žalovaného za březen 2023 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . Jeho hrubá mzda činila 18 674 Kč, čistá mzda 18 678 Kč a na jeho účet byla po zohlednění ročního zúčtování daně poukázána částka 18 744 Kč (žalobkyně doložila též výplatní lístek žalovaného za únor 2026–z něj vyplynulo, že na účet žalovaného bylo poukázáno 16 426 Kč). Z oznámení o zvýšení důchodu ze dne 23. 12. 2022 soud dále zjistil, že žalovaný pobíral od ledna 2023 invalidní důchod druhého stupně ve výši 5 985 Kč měsíčně. Doložené pravidelné měsíční příjmy žalovaného tak činily nejméně přibližně 24 663 Kč. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl životní výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč, částku životního minima 4 860 Kč a nebankovní závazky ve výši přibližně 2 109 Kč měsíčně. Hypotéku ani úvěr s balónovou splátkou žalovaný neuvedl a tabulka stávajících závazků a dluhů zůstala nevyplněna. Součet uvedených měsíčních výdajů činil přibližně 11 855 Kč. Čtyři týdenní splátky po 758 Kč představovaly částku 3 032 Kč; v kalendářním měsíci s pěti splátkami šlo o částku 3 790 Kč. Po odečtení čtyř týdenních splátek by žalovanému podle uvedených údajů zbývalo přibližně 9 790 Kč, v měsíci s pěti splátkami přibližně 9 032 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr smí poskytnout pouze tehdy, jestliže z výsledku posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se posuzuje zejména schopnost spotřebitele hradit sjednané splátky porovnáním jeho příjmů, výdajů, závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Doplnění žalobkyně těmto požadavkům samo o sobě nevyhovuje. Kontrola platnosti dokladů, rodného čísla a totožnosti žalovaného se jeho schopnosti splácet úvěr přímo netýká. Kontrola insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí může být významným dílčím podkladem, nevypovídá však bez dalšího o pravidelných výdajích a disponibilním příjmu spotřebitele. Odkaz na interní platební historii, evidenční kartu klienta a podklady poskytnuté žalovaným nepostačuje, nejsou-li uvedeny konkrétní údaje, způsob jejich ověření a výsledek jejich vzájemného porovnání. Ani obecný odkaz na znalost místních poměrů obchodního zástupce není transparentním a přezkoumatelným podkladem pro individuální posouzení úvěruschopnosti. Způsob předání peněžních prostředků žalovanému pak nemá pro posouzení jeho úvěruschopnosti význam.10. Soud konstatuje, že údaje uvedené v evidenční kartě samy o sobě vyvolávají pochybnosti o dostatečnosti provedeného posouzení. Žalovaný deklaroval měsíční příjmy domácnosti ve výši 23 570 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 11 800 Kč. Deklarované měsíční výdaje domácnosti ve výši 11 800 Kč, z nichž měly být hrazeny náklady na bydlení, stravu, ošacení, běžný chod domácnosti i splátky dalších závazků, soud považuje za nereálně nízké, respektive přinejmenším za údaj vyžadující další ověření ze strany věřitele, k němuž však nedošlo Takto stanovené výdaje se jeví jako poměrně nízké, pokud by žalovaný tvořil domácnost sám. Pokud naopak žil ve společné domácnosti s dalšími osobami, pak žalobkyně nezjistila ani nezaznamenala základní informace o ostatních členech domácnosti, jejich příjmech, vyživovacích povinnostech či podílu na úhradě nákladů domácnosti. Bez těchto údajů nebylo možné učinit spolehlivý závěr o skutečné ekonomické situaci žalovaného a jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Uvedené nedostatky proto dále podporují závěr soudu, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí vyžadovanou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.11. Soud rovněž nepřehlédl, že předložené výplatní pásky nevypovídají o příjmových poměrech žalovaného zcela jednoznačně. Na obou listinách je uveden výrazný rozdíl mezi hrubou mzdou a základem zdravotního pojištění, aniž by z jejich obsahu bylo zřejmé, z jakého důvodu k tomuto rozdílu dochází. Za měsíc únor 2023 činila hrubá mzda žalovaného 17 688 Kč, avšak základ zdravotního pojištění pouze 3 614 Kč, zatímco za měsíc březen 2023 při hrubé mzdě 18 674 Kč činil tento základ jen 4 600 Kč. Současně výplatní páska za únor 2023 neobsahuje žádnou mimořádnou položku, která by blíže vysvětlovala způsob výpočtu čisté mzdy, a ani výplatní páska za březen 2023 neposkytuje v tomto směru zcela jednoznačný obraz, když čistá mzda prakticky odpovídá mzdě hrubé. Již tyto okolnosti mohly u obezřetně postupujícího věřitele vyvolat důvodné pochybnosti o správnosti, pravosti či úplnosti předložených podkladů a potřebu dalšího ověření deklarovaných příjmů. Za dané situace bylo namístě vyžádat si další podklady, zejména pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele o výši a trvání pracovního poměru či výpis z bankovního účtu dokládající skutečné připisování mzdy. Jestliže žalobkyně vycházela toliko z předložených výplatních pásek, ačkoli jejich obsah vykazoval okolnosti zasluhující bližší prověření, nelze její postup považovat za dostatečně pečlivý. Věřitel sice není povinen ověřovat každý jednotlivý údaj poskytnutý spotřebitelem, nemůže však nekriticky převzít předložené podklady, pokud samy obsahují skutečnosti způsobilé vyvolat pochybnosti o jejich vypovídací hodnotě. Ani předložené výplatní pásky proto samy o sobě nemohly představovat dostatečný podklad pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani zhojit ostatní nedostatky tohoto posouzení12. Na základě uvedených konkrétních zjištění soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť úvěr poskytla, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jej splácet. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná a soud k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu.13. V důsledku neplatnosti smlouvy žalobkyni nenáleží souhrnný poplatek 20 450 Kč ani jiné plnění založené na smluvních ujednáních. Neuplatní se ani smluvní ujednání o přednostním započtení plateb na náklady vymáhání, sankce a poplatky. Podle zvláštní úpravy v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. Žalovaný na jistinu uhradil 15 419 Kč; po odečtení této částky od poskytnuté jistiny 25 000 Kč zbývá k úhradě 9 581 Kč. Žaloba je proto v tomto rozsahu důvodná. Co do částky 20 450 Kč představující souhrnný poplatek soud žalobu zamítl.14. Žalobkyni nenáleží ani požadovaný zákonný úrok z prodlení. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrací spotřebitel jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jde o zvláštní dobu splatnosti, která se neřídí původním splátkovým kalendářem neplatné smlouvy ani jednostrannou výzvou věřitele. Zákonný úrok z prodlení může vzniknout až tehdy, jestliže spotřebitel nesplní povinnost vrátit jistinu v době sjednané účastníky nebo určené soudem podle § 87 uvedeného zákona. Před vydáním tohoto rozsudku taková doba určena nebyla, a žalovaný proto nebyl od 20. 6. 2024 v prodlení s vrácením jistiny. Soud žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení v celém rozsahu zamítl.15. Mezi účastníky nebyla tvrzena ani prokázána dohoda o době vrácení jistiny odpovídající možnostem žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl žádné konkrétní skutečnosti o svých současných příjmových, sociálních a majetkových poměrech, které by odůvodňovaly rozložení dluhu do splátek nebo určení delší doby plnění. Soud proto uložil žalovanému zaplatit částku 9 581 Kč v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci samé úspěšná přibližně v rozsahu 31,9 %, zatímco žalovaný přibližně v rozsahu 68,1 %; žalovaný tak měl ve věci převážný úspěch. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, soud mu jejich náhradu nepřiznal.