Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 80 372,73 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku shora, a to z titulu úvěrové smlouvy č. 2309475030 (s označením Smlouva o půjčce) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 5. 9. 2023. Na základě této smlouvy poskytla banka žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných 60 ti měsíčních splátkách ve výši 2 583 Kč vždy k 5. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 14,90 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila v souladu s Produktovými podmínkami dne 11. 8. 2025 k zesplatnění úvěru. Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem 36 905,59 Kč. Žalobkyní požadovaná částka se skládala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 78 909,73 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 7 230,53 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 463 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem společnosti , Anonymizováno, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. O zaplacení byla žalovaná upomínána, naposledy předžalobní výzvou.2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení k tomu, jak před uzavřením smlouvy ověřil původní věřitel schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně k tomu sdělila, že při posuzování úvěruschopnosti původní věřitel prověřil výši závazků a platební morálku žalované s odkazem na protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, dva mimořádné výpisy z běžného účtu, měsíční výpis před poskytnutím úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy vycházel také z informací poskytnutých samotnou žalovanou v souhrnném přehledu „Identifikace žádosti“ před poskytnutím úvěru. Žalobkyně má za to, že její právní předchůdce postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalované dostatečně zodpovědně, odborně a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po něm bylo možné rozumně požadovat.3. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu dne 10. 8. 2026 postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 26. 8. 2026.4. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je z části důvodná. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když jí sporná pohledávka byla postoupena dvojím postoupením z původního věřitele, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 18. 3. 2019 Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Dále pak uzavřela se žalovanou dne 5. 9. 2023 Smlouvu o úvěru, označenou jako Smlouva o půjčce, číslo 2309475030, na základě které, byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč, a to bezhotovostním převodem téhož dne. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutou částku v 60 ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 583 Kč vždy k 5. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 14,90 % ročně. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, když celkem uhradila toliko 36 905,59 Kč. O zaplacení byla upomínána, avšak více na svůj závazek neuhradila. Banka využila svého práva a pro prodlení žalované se splácením úvěru přistoupila v souladu s Produktovými podmínkami dne 11. 8. 2025 k zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 byla pohledávka za žalovanou postoupena bankou na společnost , Anonymizováno, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Naposledy byla o zaplacení upomenuta předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2026. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když zkoumala úvěruschopnost jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informaci (SOLUS), tak i kontrolou informací, sdělených žalovanou. Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti původní věřitel prověřil výši závazků a platební morálku žalované s odkazem na protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, dva mimořádné výpisy z běžného účtu, měsíční výpis před poskytnutím úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy vycházel také z informací poskytnutých samotnou žalovanou v souhrnném přehledu „Identifikace žádosti“ před poskytnutím úvěru. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, a proto banka žádosti vyhověla.5. Uvedená skutková zjištění učinil soud ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. 2309475030 ze dne 5. 9. 2023, z akceptace návrhu Smlouvy, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z Identifikace žádosti a klienta, z protokolu o posouzení úvěruschopnosti, ze souhrnného výpisu pohybů na úvěrovém účtu, z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu, ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek s doklady o odeslání a z předžalobní výzvy.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 100 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr zcela splatila, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut. Žalovaná v rozporu se smluvním ujednáním nehradila sjednané platby a tím došlo k realizaci práva žalobkyně na zesplatnění úvěru. Na úvěr žalovaná dosud uhradila toliko 36 905,59 Kč.13. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak pouze prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informaci (SOLUS) a dále ověřením informací poskytnutých žalovanou výpisy z běžného účtu. Žalovanou deklarovaný příjem 250 000 Kč ověřili podle plateb připisovaných na účet klienta a započítali jej ve výši 21 673 Kč. Z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšili a podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 6 498 Kč a byl schopen půjčku splácet.14. Soud má za to, že výdaje žalované žalobkyně vyjma deklarovaných měsíčních splátek nezkoumala. Žalobkyně předložila mimořádný výpis z účtu žalované, avšak v daném případě se nejedná o úplný výpis a soud má za to, že žalobkyně výdaje žalované řádně nezkoumala. Žalobkyně vycházela ze sdělení a dokladů klienta, kdy sice deklarované výdaje oproti údajům sděleným žalovanou navýšili, avšak dle výpisu z běžného účtu za měsíc srpen 2023 je zřejmé, že příjmy na běžný účet žalované byly ve výši 60 887,95 Kč a výdaje ve výši 58 002,02 Kč, přičemž zůstatek na běžném účtu je záporný ve výši -15 095,62 Kč. Dle soudu tedy žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalované nedostatečně a nikoli s odbornou péčí.15. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 5. 9. 2023 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.16. Protože žalobkyně vyplatila žalované částku 100 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná uhradila toliko 36 905,59 Kč, je tak povinna žalobkyni vrátit částku nesplacené jistiny ve výši 63 094,40 Kč.17. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 278,32 Kč sestávající z částky 1 463 Kč jako dlužných poplatků a zbytku nesplacené jistiny ve výši 15 815,32 Kč. Dále pak soud zamítl žalobu v části smluvního úroku do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení jednak kapitalizovaného a jednak ve výši 11,50 % ročně z částky 78 909,73 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala 80 372,73 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 63 094,40 Kč s příslušenstvím (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 78,50 % ku 21,50 % ve prospěch žalobkyně). Žalovaná je tak povinna žalobkyni hradit 57 % nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 216 Kč a nákladech zastoupení advokátem.19. Žalobkyně v tomto řízení učinila 3 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní upomínky. Žalobkyni proto byla přiznána paušální odměna za zastupování v tomto řízení, která podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění z hodnoty předmětu sporu bez příslušenství činí 13 020 Kč (odměna za 1 úkon právní služby činí 4 340 Kč) a dále byla přiznána paušální náhrada hotových výloh dle § 13 vyhl. za 3 úkony právní služby po 450 Kč. Zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 14 370 Kč (odměna 13 020 Kč + paušální náhrada 1 350 Kč). Daň činí 3 017,70 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 20 603,70 Kč a žalovaná je povinna jí nahradit zmíněných 57 % z nich, tj. 11 744 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).20. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.