Žalobou podanou dne 16. 6. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 65 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. od 1. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty 20 451,60 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené téhož dne mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobcem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz (dříve také www., Anonymizováno, .cz), na kterých se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, k čemuž byla povinna doložit fotokopii občanského průkazu a dalšího dokladu totožnosti (řidičský průkaz, cestovní pas, rodný list nebo průkaz pojištěnce). V rámci žádosti o úvěr byla žalovaná dále vyzvána původním věřitelem k prokázání vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnosti prostřednictvím online služby společnosti , Anonymizováno, UAB, kód právnické osoby 304852516, kód DPH , IBAN, , sídlem , Anonymizováno, , která disponuje licencí AISP – , Anonymizováno, , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalované. Alternativně byla žalovaná povinna doložit výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Následně byl žalované v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy dle vybraných parametrů. Dle odst. 3.3.5 Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele: „Klient a Zapůjčitel se dohodli, že forma podpisu Dokumentace prostřednictvím uvedení zvoleného hesla a případně podpisového SMS kódu je pro ně dostatečně určitá a je proto považována za písemnou formu uzavření Smlouvy o Zápůjčce. Zadáním hesla a kliknutím na tlačítko „Požádat“, případně zadáním podpisového SMS kódu Klient vyslovuje svůj souhlas s obsahem veškeré Dokumentace“. Tímto způsobem došlo k podpisu úvěrové smlouvy i případných dodatků. Původní věřitel uzavřel se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 29. 8. 2024 (dále jen „smlouva“), na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 46 800 Kč. Jednotlivé platby byly vždy prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalovaného bez lomítka , RČ, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek dle odst. 2.3 smlouvy, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 30. 11. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě dluhu. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 1. 12. 2024. Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v odst. 6.6 smlouvy. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, byla právním zástupcem žalobce odeslána žalované dne 10. 2. 2026. Žalovaná se dle čl. 1 smlouvy zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobce požadoval pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 30. 11. 2024. Žalobce proto požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítal z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 1. 12. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026. Pohledávka žalobce se skládala z jistiny 46 800 Kč, smluvního úroku 18 720 Kč a smluvní pokuty 20 451,60 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu.2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když jí předvolání k jednání bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 3. 8. 2026. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 a věc projednal v nepřítomnosti žalované.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaná uzavřely dne 29. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Byl poskytnut úvěrový limit 1 000 Kč, byl dohodnut úrok 40 % měsíčně. Téhož dne byly uzavřeny dva dodatky smlouvy. Prvním došlo ke změně úvěrového limitu na 31 111 Kč a úrokové sazby na 9,9 % měsíčně. Druhým dodatkem byl úvěrový limit navýšen na 48 841,75 Kč, úroková sazba nadále činila 9,9 % měsíčně. Žalovaná se zavázala splácet měsíčně úrok z úvěru narostlý za uplynulé období (za období od poslední platby úroku). Původní věřitel ověřil totožnost žalované dle dvou dokladů. Žalobce následně poukázal na účet č. , č. účtu, celkovou částku 46 800 Kč. Uvedený účet je veden , právnická osoba, . pro žalovanou. Dopisem ze dne 30. 11. 2024 oznámil původní věřitel žalované, že ke dni 30. 11. 2024 úvěr zesplatnil. Žalovanou vyzval k zaplacení částky 65 195,34 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s dodatky a všeobecnými obchodními podmínkami, z kopií dokladů žalované, z oznámení o zesplatnění, z potvrzení o zasílání částek na účet žalované a ze zprávy , právnická osoba, .4. Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (IČO , IČO, , pohledávku vzniklou na základě výše uvedené smlouvy postoupila společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026. Tato společnost pak pohledávku postoupila žalobci smlouvou z téhož dne. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 6. 2. 2026, současně byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smluv o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle § 87 odst. 1 až 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena nástupcem původního věřitele společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . Žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohla by se bránit tím, že namísto žalobci plnila původnímu věřiteli či právnímu předchůdci žalobce. Taková obrana však uplatněna nebyla.12. Soud dále dovodil, že nebylo prokázáno náležité ověření úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobce. Žalobce pouze tvrdil, že za účelem ověření výše příjmů žalované byly vyžádány výpisy z účtu případně doklady o výši příjmu. Tyto doklady však soudu předloženy nebyly. Z uvedeného vyplývá, že nebylo doloženo, že právní předchůdce žalobce ověřil příjmy a výdaje žalované například z dokladu o výši mzdy či platu eventuálně z výpisů z účtu. Ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost dlužníka nepostačuje lustrace osoby žádající o úvěr ve veřejně dostupných databázích. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze než dovodit, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 46 800 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že na tuto částku zaplatila jakoukoliv žalobcem nezohledněnou platbu. Částku 46 800 Kč proto soud žalobci přiznal.13. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: „Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“14. Protože žalovaná netvrdila jakékoliv skutečnosti, pro které by mělo být rozhodnuto o plnění ve splátkách či v delší lhůtě, určil soud lhůtu k plnění v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.15. Domáhal-li se žalobce přiznání úroku z úvěru, smluvní pokuty a úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího po zesplatnění, soud žalobu zamítl (výrok II.). Byla-li smlouva neplatná, nemohly být platně sjednány úrok z úvěru ani smluvní pokuta. V prodlení se pak žalovaná ocitne až v případě, že neuhradí přisouzenou částku ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím.16. Žalobě by však nebylo možno vyhovět ani v případě, že by řádné ověření úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce doloženo bylo. Smlouva mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou (žalovaná ji uzavírala jako nepodnikající fyzická osoba). Soud by se proto musel zabývat otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitelky. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 40 % měsíčně eventuálně v sazbě 9,9 % měsíčně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, resp. 9,9 % měsíčně, tj. 118,80 % ročně, a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je již dle soudu nepřiměřený. Této skutečnosti si patrně byl vědom i sám žalobce, který v žalobě požadoval úrok pouze za první měsíc po poskytnutí úvěru. Dle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Skutečnost, že žalobce v tomto řízení požadoval úrok pouze za první měsíc po uzavření smlouvy, by nemohla být důvodem pro přiznání takto požadovaného úroku. Jestliže se k ujednání o úroku podle ust. § 1815 o. z. nepřihlíží, pak žalobci nemůže být přiznán žádný úrok.17. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.18. I na základě tohoto právního posouzení by tedy bylo možno přiznat pouze jistinu ve výši 46 800 Kč.19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Míra úspěchu a neúspěchu obou stran v tomto řízení byla téměř stejná. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 54 % z hodnoty předmětu sporu, neúspěšný v rozsahu 46 % z hodnoty předmětu sporu. Soud proto náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.