15 C 125/2020-113 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ku zdejšímu soudu dne 3. 4. 2020 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 30 770,66 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o hotovostním úvěru„ MPŮJČKA PLUS“ č. GNN072993094 (dále jen“ smlouva“). Žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tvrzením, že uvedenou smlouvu uzavřela se žalovaným elektronicky dne 22. 1. 2017 v návaznosti na předchozí smluvní vztah, na jehož základě měl žalovaný veden běžný účet a elektronické bankovnictví s přístupovým ID kódem. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z pravidelné mzdy průměrně převyšující 20 tis. Kč měsíčně a dále z dalších evidencí, přičemž úvěruschopnost žalovaného posoudila kladně. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se zavázal uhradit v 48 měsíčních anuitních splátkách po 1 012,58 Kč společně s úrokovou sazbou 9,90 % ročně. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že záležitosti smlouvou neupravené se řídí Podmínkami úvěru a Sazebníkem bankovních poplatků mBank, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Vzhledem k neplnění podmínek smlouvy žalovaným žalobkyně odstoupila ke dni 19. 7. 2018 od smlouvy (čl. 13 odst. 10 Podmínek) a dluh v souhrnné výši 32 660,66 Kč se stal splatným. Odstoupení od smlouvy předcházela výzva k doplacení dlužných částek dle čl. 1 odst. 4 a 5 Smlouvy. Žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu, žalovaný po odstoupení na dluh uhradil pouze částku 2 232 Kč, která byla započítána na kapitalizované příslušenství pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou ze dne 25. 2. 2020. Žalovaný, ač upomínán, však své platební povinnosti nedostál. Proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 2. [ulice] příslušnost soudu je dána s ohledem na čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (Brusel I bis), neboť smlouva o úvěru byla uzavřena ve [obec]. 3. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřil. 4. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o úvěru s označením„ MPŮJČKA PLUS“ č. GNN072993094 uzavřené dne 5. 9. 2017 mezi žalovaným, jako dlužníkem a žalobkyní, jako věřitelem, vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, a to jednorázovým bezhotovostním převodem realizovaným ve prospěch jeho běžného účtu vedeného u žalobkyně. Poskytnutý úvěr pak se žalovaný zavázal zaplatit v 48 pravidelných splátkách po 1 012,58 Kč měsíčně do 17. 2. 2021, se splatností ke každému 17. dni kalendářního měsíce, přičemž splácení bylo smluveno formou automatického inkasa z jeho běžného účtu. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v rámci existujícího účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Splácení úvěru je zřejmé z výpisu z účtu žalovaného. K okamžiku předložení návrhu smlouvy činila RPSN 10,37 %, výpůjční úroková sazba pak byla sjednána ve výši 9,9 % ročně. Z důvodu porušení platebních povinností žalovaným využila žalobkyně svého práva a v souladu se zněním čl. 7 [číslo]) Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank, které jsou součástí smlouvy, dne 19. 7. 2018 od smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po odstoupení neuhradil celý dluh, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 25. 2. 2020, o čemž svědčí výzva uvedeného data a poštovní podací arch s datem podání 27. 2. 2020. Po odstoupení od smlouvy uhradil žalovaný částku 845 Kč dne 25. 9. 2018 a částku 1 045 Kč dne 24. 8. 2018. Po té již na úhradu dluhu neposkytl ničeho. <i>6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Ve smyslu ustanovení § 562 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Smlouva byla shledána platnou, neboť bylo dostatečně zabezpečeno určení jednající osoby a žalovanému v postavení spotřebitele byly dostatečným způsobem poskytnuty všechny potřebné informace.</i> <i>8. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je po právu. V souzené věci bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli elektronickými prostředky komunikace na dálku platnou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § [číslo] a násl. o.z, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Ze strany věřitele byl smluvní závazek splněn řádně, byl tedy oprávněn domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům z úvěrové smlouvy nedostál, když úvěrové podmínky neplnil tím, že včas a řádně v termínu splatnosti nesplatil jednotlivé splátky úvěru, pročež žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k doplacení dluhu ze zaniklé smlouvy. Protože žalovaný svůj závazek dosud nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a žalobě vyhověl v plném rozsahu. Nedoplatek jistiny úvěru činí 30 770,66 Kč, nadto žalobkyni svědčí právo na úhradu smluvního úroku, přičemž výše úročené částky odpovídá jistině dluhu v době odstoupení, tj. 31 426,97 Kč v období od 20. 7. 2018 do 24. 10. 2018 a snížené na 30 770,66 Kč po započtení úhrad žalovaného zaplacených po ukončení smluvního vztahu odstoupením ze strany žalobkyně, tj. 845 Kč dne 25. 9. 2018 a 1 045 Kč dne 24. 8. 2018. Co se týká prokazování zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tak vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nenapadl v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru případné porušení podmínek poskytnutého úvěru, se soud touto otázkou nezabýval. 10. Tím, že žalovaný neuhradil svůj dluh řádně a včas, ocitl se v prodlení a žalobkyně nad rámec uvedeného svědčí právo požadovat po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z., v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to v souladu s žalobním návrhem za dobu od 20. 7. 2018 do zaplacení, když částečné plnění poskytnuté žalovaným po ukončení smluvního vztahu odstoupením byly započítány na kapitalizované příslušenství pohledávky. (výrok I.) 11. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 232 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 3 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 100 Kč režijní paušál dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 3 410 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok II.) 12. Výrok o