3 C 228/2021-46 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 15 000 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku z úvěru ve výši 8,5% měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, kdy po registraci a uvedení unikátního identifikačního kódu byla smlouva uzavřena. Žalovanému byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka 15 000 Kč. Žalobkyně požadovala vedle jistiny také kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2 550 Kč a 500 Kč jako náklady spojené s prodlením žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla řádně doručena dle § 49 odst. 2 o.s.ř. 3. Oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. 4. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně vzala dne [datum] žalobu částečně zpět co do úroku z úvěru a nákladů z prodlení. Nadále požadovala pouze jistinu a úrok z prodlení od [datum]. 5. Soud po provedení žalobcem předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně dne [datum] uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byla dne [datum] poskytnuta žalovanému částka celkem ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem, což prokazují doklady o vyplacení částek 5 000 Kč a 10 000 Kč. Na dluh nebylo ze strany žalovaného nic uhrazeno. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací lístek. 6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba], [IČO] jako postupníkem a dále na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací lístek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. <i>7. Podle § 96 odst. l o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.</i> 8. Soud neshledal žádné překážky, které by bránily vyhovění částečného zpětvzetí návrhu žalobkyně. V souladu s výše citovaným ustanovením § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. soud řízení v částce 2 550 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru a 500 Kč spočívající v nákladech spojených s prodlením žalovaného zastavil. Souhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu nebyl vyžadován, neboť s ohledem na ustanovení § 96 odst. 4 o.s.ř. by jeho případný nesouhlas byl právně neúčinný <i>9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>11. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>12. Podle § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 ICdo 3/2021 soud přistoupil ke změně svého dosavadního rozhodování ohledně neplatnosti úvěrových smluv s ohledem na § 87 zák. č. 257/2016 Sb. Dle citovaného rozhodnutí je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Naopak žalobkyně vzala žalobu v nárocích uplatněných nad rámec jistiny zpět. Co bylo prokázáno, je to, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, a to dokladem o odeslání z účtu. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na § 86 zák. č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný neplnil, pak soud zavázal žalovaného k úhradě celé nevrácené jistiny. 16. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud vycházel z ust. § 1968 a 1958 odst. 2 o.z., kdy počátek prodlení stanovil na den