9 C 182/2021-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 92.724 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o zápůjčce. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel dne 7. 8. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – MODRÁ na účet), na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 80.000 Kč převedením na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 130.909 Kč, když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 80.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 50.909 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 12.185 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 27.012 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 11.712 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 24 měsíčních splátkách po 5.455 Kč, kdy poslední 24. splátka měla při řádném splácení činit 5.444 Kč a byla splatná k datu 12. 8. 2020. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, když poslední splátka byla uhrazena k datu 27. 2. 2019 a žalovaný byl marným uplynutím lhůty v prodlení, a to od 26. 7. 2019. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 58.900,86 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 33.823,14 Kč, když žalovaný uhradil částku ve výši 39.145 Kč. Žalovaný dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 8. 11. 2021. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2021 č.j. 9 C 182/2021-35 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 8. 11. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 7. 8. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – MODRÁ na účet), na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 80.000 Kč převedením na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 130.909 Kč, když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 80.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 50.909 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 12.185 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 27.012 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 11.712 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 24 měsíčních splátkách po 5.455 Kč, kdy poslední 24. splátka měla při řádném splácení činit 5.444 Kč a byla splatná k datu 12. 8. 2020. Součástí Smlouvy byly i Smluví podmínky Smlouvy o zápůjčce. Zároveň byla žalovaným řádně vyplněna zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, kdy tímto právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný předložil i výplatní pásky a další podklady ke zjišťování jeho úvěruschopnosti. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, když poslední splátka byla uhrazena k datu 27. 2. 2019 a žalovaný byl marným uplynutím lhůty v prodlení, a to od 26. 7. 2019. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 58.900,86 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 33.823,14 Kč, když žalovaný uhradil částku ve výši 39.145 Kč. Toto pak bylo soudem bezpečně zjištěno z tabulky umoření. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem, přičemž žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 6. 1. 2021, který byl žalovanému doručován prostřednictvím České pošty, s.p. dne 25. 1. 2021, jak soud zjistil z podacího lístku. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval a vycházel právě z provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění, přičemž se s nimi plně shodoval a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. Pro toto řízení bylo pak podstatné, že nemohlo být pochyb o platně uzavřené smlouvě o zápůjčce (úvěru) mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, stejně tak bylo bezpečně prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel na základě uzavřené smlouvy částku ve výši 80.000 Kč, která mu byla poukázána na jím uvedený bankovní účet a byl povinen při dodržení smluvních podmínek řádně vrátit poskytnutou zápůjčku (úvěr) spolu se sjednaným souhrnným poplatkem. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, řádně poskytnutou částku spolu s příslušenstvím nevrátil ve sjednaných měsíčních splátkách a byl tak povinen uhradit žalobci respektive jeho právnímu předchůdci částku v celkové výši 92.724 Kč, když dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 58.900,86 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 33.823,14 Kč. Za celou dobu trvání smlouvy a i dále uhradil žalovaný částku ve výši 39.145 Kč, ač měl uhradit při řádném splácení celkově částku ve výši 130.909 Kč. Žalovaný byl marně vyzván k úhradě dluhu ze strany právního předchůdce žalobce a především ze strany žalobce, ale ničeho na dlužné částce neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2021. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobce na základě platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, o čemž byl také žalovaný řádně informován, stejně tak byl informován o zpracování jeho osobních údajů. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat současnou právní úpravu ve vztahu k uzavřeným smlouvám o zápůjčce. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo podle názoru soudu k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. NOZ. Tak podle § 2390 NOZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dále podle § 2391 odst. 1 NOZ platí, že má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Ve smyslu § 2392 odst. 1 věta prvá NOZ je umožněno smluvním stranám při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. Smlouva o zápůjčce uzavřená podle výše uváděných ustanovení zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem