14 C 201/2022-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 052,65 Kč, úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 17 052,65 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení 805,56 Kč (úrok z prodlení za dobu od 4. 5. 2021 do 29. 11. 2021 z jistiny 17 052,65 Kč), úroku 15 696 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, smluvní pokuty 3 564 Kč (0,1 % denně z částky 17 052,65 Kč od 4. 5. 2021 do 28. 11. 2021). K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 3. 3. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky 20 000 Kč uhradit souhrnný poplatek ve výši 17 184 Kč (včetně úroku ve výši 15 % ročně) vše formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč se splatností poslední z nich do 3. 5. 2021. Žalovaný neplatil dluh řádně a včas, zaplatil jen 5 900,01 Kč, nadále dluží částky požadované žalobou a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 3. 2020 (včetně příloh) uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 1 925 Kč (úroková sazba 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí 9 800 Kč, poplatkem na vyhodnocení 1 859 Kč, poplatkem za inkaso plateb 3 600 Kč, vše formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč splatných vždy do měsíce od předcházející splátky, počínaje od první splátky splatné měsíc od podpisu smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky při podpisu smlouvy. 4. Z formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace dle ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (RPSN dosahovala 272,44 %). 5. Z žádosti žalovaného o úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného informace týkající se jeho příjmů a výdajů a vycházela z ověřeného příjmu 10 900 Kč měsíčně a výdajů 6 410 Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy zprávou České správy sociálního zabezpečení z prosince 2018, z níž soud zjistil, že žalovaný je invalidní (invalidita třetího stupně) a má nárok na důchod ve výši 10 181 Kč měsíčně. Výpis z bankovního účtu žalovaného dokládal příjem žalovaného v lednu 2020 – důchod 10 912 Kč. Výdaje žalovaného při uzavření smlouvy nebyly doloženy. 6. Z přehledu splácení ([anonymizováno] [spisová značka] [číslo]) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh 5 900,01 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek 22. 12. 2021 (včetně potvrzení o transakci, dohodě o úplatě) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 včetně podacího archu pošty ze dne 12. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Výzva došla žalovanému dle ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) dne 17. 1. 2022 Lhůta k zaplacení marně uběhla dne 27. 1. 2022. 9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání bylo zjištěno, že terénní pracovník žalobkyně měl kontaktovat žalovaného dne 16. 2. 2022. 10. Z výzvy ze dne 1. 2. 2022, předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud vzal za prokázané žádostí o úvěr ve spojení s potvrzením Okresní správy sociálního zabezpečení a výpisem z bankovního účtu žalovaného, že právní předchůdkyni žalobkyně muselo být při sjednávání smlouvy s žalovaným dne 3. 3. 2020 zřejmé, že žalovaný má jediný příjem tvořený invalidním důchodem třetího stupně, kdy charakter tohoto jediného příjmu objektivně zakládal důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť invalidní důchod třetího stupně je příjmem osoby, u které došlo ze zdravotních důvodů k dlouhodobému poklesu její pracovní schopnosti a tento příjem jí má sloužit jen k úhradě jejich nezbytných potřeb a nikoliv k úhradě úvěru s RPSN 272,44 % Tyto důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet jsou zesilovány i tím, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila výdaje žalovaného. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 37 184 Kč uhradil jen 5 900,01 Kč. 12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na jediném zdroji příjmu účelově vázáném jen na uspokojení nezbytných životních potřeb při neověření výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Soud se odchýlil od svého dřívějšího názoru, dle kterého porušení citované povinnosti zakládalo relativní neplatnost smlouvy, které se mohl žalovaný dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy tak, jak je uvedeno v ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to díky výkladu čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsaženém v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak byl uveden v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Podle tohoto výkladu čl. 8 a čl. 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 20 000 Kč po odečtení úhrad 5 900,01 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 14 099,99 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části týkající se nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, smluvní pokuty, poplatky, shledána nedůvodnou. 15. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v