9 C 79/2022-44 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně k Okresnímu soudu ve [obec] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9.788,81 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 30,00 % ročně z částky 9.788,81 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. [bankovní účet] vedeném u žalobkyně, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpání kontokorentního úvěru ve výši 10.000 Kč (dále jen Smlouva). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, nepřekračovat sjednaný úvěrový limit a k datu [datum] měl žalovaný možnost úvěr čerpat. Žalovaný však porušil opakovaně svou povinnost a žalobkyně převedla částku nepovoleného přečerpání ve výši 9.788,81 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem uhrazení dluhu v pravidelných splátkách, avšak žalovaný ani tak ničeho neuhradil a žalobkyně prohlásila celý dluh za splatný k datu [datum] s tím, že požadovala také sjednaný úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z dlužné částky. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, kdy se nijak nevyjádřil k žalobě, ani ničeho nenamítal proti žalobním tvrzením a důkazům předloženým žalobkyní. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 6. 2022 č.j. 9 C 79/2022-40 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne [datum] spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v podané žalobě. 4. Na základě provedených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci, kdy měl za bezpečně prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. [bankovní účet] vedeném u žalobkyně, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpání kontokorentního úvěru ve výši 10.000 Kč (dále jen Smlouva). Součástí Smlouvy byly i Sazebník poplatků a Produktové podmínky účinné od [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, nepřekračovat sjednaný úvěrový limit a k datu [datum] měl žalovaný možnost úvěr čerpat. Žalovaný však porušil opakovaně svou povinnost, jak soud bezpečně zjistil z transakční historie a výpisu z účtu žalovaného, a žalobkyně převedla částku nepovoleného přečerpání ve výši 9.788,81 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem uhrazení dluhu ve splátkách, avšak žalovaný ani tak ničeho neuhradil a žalobkyně prohlásila celý dluh za splatný k datu [datum] s tím, že požadovala také sjednaný úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z dlužné částky, o čemž pak informovala žalovaného dopisem ze dne [datum]. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne [datum]. 5. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby bankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek. 8. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily listinné důkazy. Stejně byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého kontokorentního úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr poskytnut a zároveň v jaké výši pak mu vznikne povinnost vrátit poskytnutý úvěr. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že oba úvěry, které byly žalovanému poskytnuty, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen. 9. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ. 10. V daném případě pak tedy podle § 2935 NOZ dále platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2936 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 11. Dále podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 12. Ve smyslu § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 pak úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 13. Ve vztahu k požadovanému příslušenství pak soud toto posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ s ohledem na okamžik prodlení žalované, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ a ZSÚ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky Smlouvy a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu. Žalovaný tak dlužil na jistině částku ve výši 9.788,81 Kč, když žalobkyni vzniklo i právo na požadovaný smluvený úrok z prodlení z dlužné částky jistiny. Žalobkyni tak bylo vyhověno ve vztahu k celému předmětu řízení, když soud shledal požadavek žalobkyně na úhradu požadované částky za oprávněný, stejně tak i požadavek na zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru. (výrok I.) 15. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, v odměně advokáta za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 9.788,81 Kč tj. 1.500 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 2 a