14 C 212/2023-42 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 14 129 Kč s úrokem z prodlení ve výši 692,04 Kč, s úrokem 4 428,89 Kč, s úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 7 964,62Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 29% ročně z částky 79 64,62 Kč od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 296 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku III. tohoto rozsudku z důvodu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila 3. Před vydáním rozhodnutí ve věci (soud rozhodoval bez nařízení jednání) vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to pro částku 21 296 Kč a to včetně příslušenství podáním ze dne [datum]. Z těchto důvodů soud dle § 96 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozhodl o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem III. tohoto rozsudku, a to i bez souhlasu žalované. 4. V rámci provedeného dokazovaní soud ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatky, úroky výši 13 829 Kč vše formou 18měsíčních splátek ve výši 1 547 Kč, jejichž splatnost byla stanovena. Současně bylo ze smlouvy zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 14 000 Kč při uzavření smlouvy. 5. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou posuzovala její úvěruschopnost na základě informací poskytnutých od žalované, když vycházela z ověřeného příjmu žalované ve výši 13 500 Kč (výplatní pásky), neověřených příjmů domácnosti 18 000 Kč a neověřených výdajů žalované jen ve výši 5 000 Kč, přestože žalovaná měla bydlet v nájmu. 6. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná celkově uhradila na dluh částku 13 700 Kč naposled platbou ze dne [datum]. 7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávky a vyzývala žalovanou k úhradě celého dluhu z obou do deseti dnů ode dne doručení. Z poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zásilka byla dle § 573 o.z. doručena žalované [datum] a lhůta splatnosti uběhla dne [datum]. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] včetně seznamu bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni. 9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů. 10. Pro nadbytečnost zamítl soud důkazní návrhy vztahující se ke smlouvě [číslo] ze dne [datum], neboť řízení bylo zastaveno. 11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o.s.ř. a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané zákaznickou kartou, že již v době uzavření smlouvy [datum] existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z neověřených výdajů žalované jen ve výši 5 000 Kč měsíčně, ačkoliv žalovaná žila v nájmu a právní předchůdkyni žalobkyně muselo být známo, že v době uzavření smlouvy má žalovaná ještě výdaje na úhradu dluhu ze smlouvy [číslo] ze dne [datum]. 12. Podle § 2991 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 14. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o.z. Současně se smlouva řídila i úpravou z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 z.č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném ověření výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 14 000 Kč – úhrady 13 700 Kč a konstatoval důvodnost u nároku jen ve výši 300 Kč. Zbývající nároky na část jistiny, úroky, poplatky a úroky, které se odvíjely od neplatných ujednání smlouvy, byly jako nedůvodné zamítnuty (výrok II. tohoto rozsudku). 15. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak jak ukládá § 87 odst. 1, odst. 2 z.č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho, zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy § 87 odst. 1, odst. 2 z.č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle z.č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o.z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o.z.) vyzvána k úhradě výzvou ze dne [datum] do [datum], ocitla se dnem následujícím v prodlení dle § 1968 o.z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. ve výši 15% ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před [datum] nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta. 16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšné žalované v důsledku její nečinnosti náklady řízení nevznikly. 17. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.