14 C 23/2023-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 443,78 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10 443,78 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 097,67 Kč (za dobu od 5. 4. 2021 do 14. 7. 2022), kapitalizovaným úrokem 10 447,99 Kč (který je tvořen nesplaceným úrokem 698,19 Kč, nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru 4 980,12 Kč, nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru 944,48 Kč, nesplaceným inkasním poplatkem 1 829,44 Kč a postoupeným smluvním úrokem za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 1 995,76 Kč), náklady spojenými s uplatněním pohledávky 256 Kč a smluvní pokutou 4 856,36 Kč (0,1 % denně z částky 10 443,78 Kč od 5. 4. 2021 do 14. 7. 2022). K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 4. 2. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti při uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle částky 15 000 Kč uhradit náklady úvěru v celkové výši 12 888 Kč (včetně úroku ve výši 15 % ročně) ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky 4. 4. 2021. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas, uhradila jen 8 991,99 Kč, nadále dluží částky požadované žalobou a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 2. 2020 (včetně příloh) uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 1 444 Kč (úroková sazba 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč, vše formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč splatných vždy do měsíce od předcházející splátky, počínaje od první splátky splatné měsíc od podpisu smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (RPSN dosahovala 272,44 %). 5. Ze žádosti žalované o úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou vyžadovala od žalované informace týkající se jejich příjmů a výdajů a vycházela z ověřeného průměrného příjmu 11 082 Kč měsíčně a výdajů 5 605 Kč měsíčně. Příjmy žalované byly doloženy výplatními páskami za měsíc říjen roku 2019 ve výši 15 072 Kč, listopad roku 2019 ve výši 13 188 Kč a prosinec roku 2019 ve výši 11 968 Kč. Zaměstnání žalované bylo prokázáno výplatními páskami ve spojení s Dodatkem č. 1 k pracovní smlouvě žalované. Měsíční výdaje žalované dle žádosti o úvěr pak činily 1 000 Kč (bydlení a energie), 3 410 Kč (dopravu, jídlo a osobní náklady) a 1 195 Kč (splátky stávajících půjček). Z žádosti bylo zjištěno, že žalovaná nemá výdaje srážkami ze mzdy. Výdaje byly ověřeny jen částečně, a to jen ve výši záloh u [právnická osoba] ve výši 1 160 Kč měsíčně. Ostatní výdaje nebyly doloženy vůbec, ačkoliv z výplatních pásek za říjen až prosinec 2019 vyplynulo, že žalované jsou ze mzdy sráženy exekuce měsíčními částkami 2 881 Kč, 2 253 Kč, 1 846 Kč. Výše těchto srážek neodpovídala ani výši stávajících splátek dle žádosti 1 195 Kč, a proto soud vzal za prokázané, že tyto srážky z exekuce nebyly právní předchůdkyní žalobkyně zohledněny při posuzování úvěruschopnosti žalované. 6. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 včetně dodatku [číslo] k této smlouvě a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 (včetně přílohy 1 – seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Výzva byla žalované doručena dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 11. 8. 2022 Lhůta k zaplacení marně uběhla dne 22. 8. 2022. 8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání bylo zjištěno, že terénní pracovník žalobkyně měl kontaktovat žalovanou dne 26. 8. 2022. A také, že žalobkyně kontaktovala žalovanou dopisem ze dne 8. 9. 2022. 9. Z výzvy ze dne 21. 8. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022 včetně podacího archu ze dne 23. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. 10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaná na svoji obranu neuvedla žádné skutečnosti. 11. Soud vzal za prokázané žádostí o úvěr a také výplatními páskami žalované, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované z částečně neověřených výdajů žalované v souhrnné výši 5 605 Kč, ačkoliv jí bylo při posouzení úvěruschopnosti známo, že vedle těchto výdajů má žalovaná ještě výdaje na exekuce v průměrné měsíční výši 2 326 Kč. Rozpor mezi výdaji žalované uváděnými v žádosti o úvěr a zjištěními o exekucích z výplatních pásek zakládá důvodné pochybnosti o spolehlivosti informací o výši výdajů získaných od žalované. Tento rozpor ve spojením s nezohledněním výdajů na exekuce při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, neboť posouzení úvěruschopnosti se odvíjí od nespolehlivých informací o výdajích žalované. Závěru o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované splácet úvěr v době uzavření smlouvy odpovídá také zjištění o splácení žalovanou, která na dluh v celkově sjednané výši 27 888 Kč uhradila pouze 8 991,99 Kč. 12. Podle § 2991 o. z. platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč po odečtení úhrad 8 991,99 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 6 008,01 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části týkající se nároků