14 C 31/2023-57 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 001,92 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 11 001,92 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 09,79 Kč (za dobu od 13. 6. 2022 do 14. 7. 2022), kapitalizovaným úrokem 9 440,23 Kč (který je tvořen nesplaceným úrokem 969,09 Kč, nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru 5 350,67 Kč, nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru 1 014,75 Kč, nesplaceným inkasním poplatkem 1 965,56 Kč a postoupeným smluvním úrokem za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 140,16 Kč), náklady spojenými s uplatněním pohledávky 39 Kč a smluvní pokutou 341,06 Kč (0,1 % denně z částky 11 001,92 Kč od 13. 6. 2022 do 14. 7. 2022). K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 12. 4. 2021 Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky 12 000 Kč uhradit náklady úvěru v celkové výši 10 302 Kč (včetně úroku ve výši 15 % ročně) ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč se splatností poslední splátky 12. 6. 2022. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, uhradil jen 2 000,1 Kč, nadále dluží částky požadované žalobou a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 4. 2021 (včetně příloh) uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 1 155 Kč (úroková sazba 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, poplatkem na vyhodnocení úvěru 1 107 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti 2 160 Kč, vše formou 14 měsíčních splátek po 1 593 Kč splatných vždy do měsíce od předcházející splátky, počínaje od první splátky splatné měsíc od podpisu smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (RPSN dosahovala 272,44 %). 5. Ze žádosti žalovaného o úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného informace týkající se jeho příjmů a výdajů a vycházela z ověřeného průměrného příjmu 12 367 Kč měsíčně a výdajů 9 924 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatními páskami. Měsíční výdaje žalovaného dle žádosti o úvěr pak činily 1 000 Kč na bydlení, energie, 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 5 064 Kč na srážky ze mzdy a výživné, když u posledně jmenovaných srážek jako jediných bylo ověřeno jejich řádné splácení. Ostatní výdaje žalovaného nebyly nijak ověřeny. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bez vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. 6. Z výplatních pásek žalovaného pak bylo zjištěno, že žalovaný pobíral čistou mzdu v měsíci prosinci roku 2020 ve výši 10 698 Kč, lednu roku 2021 ve výši 17 073 Kč a únoru roku 2021 ve výši 9 135 Kč a za toto období činila průměrně 12 302 Kč, avšak k výplatě bylo žalovanému poukazováno jen průměrně 10 438 Kč měsíčně (v období 12/ 2020 - 2/ 2021). Z dodatku č. 1 k pracovní smlouvě pak byl zjištěn zaměstnavatel žalovaného a také prodloužení pracovního poměru do 31.12. 2021 prohlášením doložil žalovaný své bydliště na adrese [adresa]. 7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 včetně dodatku č. 1 k této smlouvě a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 (včetně přílohy 1 – seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Výzva byla žalovanému doručena dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 11. 8. 2022 Lhůta k zaplacení marně uběhla dne 22. 8. 2022. 9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalobkyně kontaktovala žalovaného dopisem ze dne 8. 9. 2022. 10. Z výzvy ze dne 21. 8. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022 včetně podacího archu ze dne 23. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud vzal za prokázané žádostí o úvěr a také výplatními páskami žalovaného, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z jeho příjmu uvedeného v žádosti o úvěr ve výši 12 367 Kč, ačkoliv ověřený příjem výplatními páskami žalovaného činil průměrně jen 12 302 Kč a z toho příjmu bylo žalovanému poukazováno k výplatě průměrně jen 10 438 Kč měsíčně. Příjem byl porovnáván k výdajům ve výši dle žádosti 9 924 Kč měsíčně a splátkám sjednávaného úvěru ve výši 1 593 Kč měsíčně. Z uvedeného se podává, že by žalovanému při této rozvaze z průměrného příjmu 12 302 Kč zůstávalo jen 785 Kč měsíčně a příjmem k výplatě (10 438 Kč) žalovanému neumožňoval ani úhradu splátky 1 593 Kč. Takto zjištěná vyrovnanost příjmů a výdajů sama o sobě zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a tyto důvodné pochybnosti jsou o to víc posilovány neověřením výdajů žalovaného. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 22 302 Kč uhradil pouze 2 000,1 Kč. 12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené vyrovnanosti příjmů a výdajů žalovaného zesilované neověřením výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytn