9 C 199/2023-10 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti vůči jeho dceři, žalované [celé jméno žalované], která byla naposled stanovena na částku 5 000 Kč rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], [spisová značka]. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že od [datum] je jeho dcera umístěna ve vazbě z důvodu vedeného trestního řízení vůči její osobě pro obvinění ze spáchání zločinu vraždy ve stadiu pokusu. Z tohoto důvodu pak bylo ukončeno její studium na střední škole [anonymizována čtyři slova] a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], čímž došlo k podstatné změně poměrů na straně žalované s tím, že žalobce jí i nadále podle jejích potřeb přispívá prostředky na účet Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence [příjmení] [příjmení]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 9. 2023 č.j. 9 C 199/2023-5 byli žalobce i žalovaná v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, ač jí tato byla doručena do vlastních rukou spolu s žalobou dne [datum] ve smyslu § 49 odst. 1 OSŘ. Žalobce se rovněž k tomuto nevyjádřil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřila k podané žalobě, ani nijak nenamítala pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporovala veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. Po provedeném dokazování pak bylo soudem bezpečně zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], [spisová značka], že tímto rozsudkem byla naposled stanovena vyživovací povinnost žalobce vůči žalované ve výši 5 000 Kč od [datum]. Zároveň z tohoto rozsudku bylo zjištěno, že žalovaná byla od [datum] studentkou střední školy, když v tomto směru pak vycházel z aktuálních zjištění z podané žaloby, že žalovaná byla aktuálně studentkou na střední škole [anonymizována čtyři slova] a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], avšak pouze do [datum]. Důvodem pro ukončení jejího studia bylo zahájení trestního stíhání žalované pro spáchání zločinu vraždy ve stádiu pokusu, když žalovaná byla dne [datum] vzata do vazby. Trestní řízení vedené proti žalované v postavení obviněné je dozorováno (informace k datu vydání rozsudku zdejšího soudu) [anonymizováno] státním zastupitelstvím v [obec] a je vedeno pod sp.zn. [spisová značka], jak soud zjistil z odpovědi na dotaz na Centrální evidenci vězňů. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Další důkazy v tomto řízení již soud neprováděl, neboť by se toto příčilo principu ekonomiky řízení. Žalovaná se ostatně k žalobě nevyjádřila, ani nijak nebrojila proti žalobním tvrzením žalobce. S ohledem k uvedeným skutkovým zjištěním a možnosti učinit z nich bezpečný závěr o skutkovém stavu věci pak soud měl za splněné zákonné podmínky pro rozhodnutí o návrhu žalobce na zrušení jeho vyživovací povinnosti, když měl za bezpečně zjištěné, že žalovaná v současné době není již studentkou střední školy, což byl v podstatě zásadní důvod pro předchozí zvýšení výživného na částku 5 000 Kč. Žalovaná je v současné době od [datum] dosud umístěna ve vazbě Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence [příjmení] [příjmení]. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 sb. občanského zákoníku v platném a účinném znění (dále jen NOZ) se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 910 odst. 1 NOZ mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 911 NOZ lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 NOZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ustanovení § 915 odst. 1 NOZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 921 NOZ výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle ustanovení § 922 odst. 1 NOZ lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 163 OSŘ pak platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a zákonné vymezení vyživovací povinnosti soud žalobě na zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované vyhověl, když žalovaná se v současné době s ohledem k objektivním skutečnostem nepřipravuje na budoucí povolání systematickým studiem na střední škole, a nebylo by tedy rozumného důvodu, aby vyživovací povinnost i nadále trvala. Zároveň soud zohlednil i sdělení žalobce, kterému neměl důvod neuvěřit, že žalobce v rámci potřeb žalované poskytuje podporu na účet věznice. Datum zrušení vyživovací povinnosti se pak odvíjelo od ukončení studia žalované na střední škole, tedy od [datum] (výrok I.) O nákladech řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a contrario OSŘ, tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Žalobce by sice vzhledem k výsledku řízení nárok na náhradu nákladů řízení měl, avšak žádné nepožadoval. (výrok II.)