9 C 169/2024-50 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 062,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdce , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne 16. 4. 2022 s žalovaným prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na portálu předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl vrátit žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci poskytnutý úvěr i spolu s částkou 8 148 Kč odpovídající 54 % úroku z jistiny, přičemž tento byl poskytnut na dobu neurčitou, avšak žalovaný měl hradit řádně poskytnutý úvěr minimálními splátkami při rozvržení plateb do 24 měsíců. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti v rámci databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, jakož i údaje ohledně jeho osobního účtu, aby na tento mohla být žalovanému poukázána částka úvěru. Žalovaný úvěr podle žalobkyně však nesplácel, ani po upomínání, přičemž právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy a prohlásil úvěr za splatný k datu 18. 8. 2022, o čemž byl žalovaný informován upomínkou ze dne 24. 6. 2022. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 000 Kč na jistině, 600 Kč na poplatcích, kapitalizovaný dlužný úrok do zesplatnění k datu 18. 8. 2022 ve výši 4 462,95 Kč a dále měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný řádně informován. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 22. 7. 2024.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2024 č.j. 9 C 169/2024-46 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 22. 7. 2024 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyslovila souhlas již předem v podané žalobě, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. Žalobkyně pak již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že nenavrhuje žádné další důkazy k prokázání zjišťování úvěruschopnosti u žalovaného, přičemž měla za to, že tuto skutečnost zjišťovala dostatečným způsobem.5. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně pak soud učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo tedy možno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně dne 16. 4. 2022 s žalovaným prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na portálu předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl vrátit žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci poskytnutý úvěr i spolu s částkou 8 148 Kč odpovídající 54 % úroku z jistiny, přičemž tento byl poskytnut na dobu neurčitou, avšak žalovaný měl hradit řádně poskytnutý úvěr tak, že měl hradit minimální splátky alespoň rozvržené do splátkového období 24 měsíců, což vyplývalo ze smlouvy o úvěru i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti v rámci databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI, jakož i údaje ohledně jeho osobního účtu, aby na tento mohla být žalovanému poukázána částka úvěru. Zároveň byl žalovaný identifikován svou fotografií a kopií OP (fotografie OP). Žalovaný úvěr podle žalobkyně však nesplácel, ani po upomínání, což bylo zjištěno z historie úvěrové smlouvy, přičemž právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy a prohlásil úvěr za splatný k datu 18. 8. 2022, o čemž byl žalovaný informován upomínkou ze dne 24. 6. 2022. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 000 Kč na jistině, 600 Kč na poplatcích, kapitalizovaný dlužný úrok do zesplatnění k datu 18. 8. 2022 ve výši 4 462,95 Kč a dále měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, což bylo opět zjištěno z historie úvěrové smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024, která byla doručována žalovanému dne 16. 2. 2024 na adresu uvedenou shora v záhlaví rozsudku, jak bylo zjištěno z podacího lístku ze dne 16. 2. 2024.6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr na základě jeho žádosti a zjišťování jeho úvěruschopnosti, který žalovaný řádně nesplácel a z tohoto důvodu tak došlo k odstoupení od úvěrové smlouvy a zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 000 Kč na jistině, 600 Kč na poplatcích, kapitalizovaný dlužný úrok do zesplatnění k datu 18. 8. 2022 ve výši 4 462,95 Kč a dále měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024.8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily mj. jeho osobní doklady a