9 C 179/2024-38 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 26 351,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši, částky ve výši 144 Kč, a dále částky ve výši 5 971,30 Kč představující smluvní pokutu. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne 11. 11. 2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl i předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen "Smlouva"). Na jejím základě žalovaný při podpisu Smlouvy převzal finanční obnos ve výši 30 000 Kč v místě jeho bydliště a toto potvrdil podpisem Smlouvy. V souladu se Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 55 776 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena žalovaným k datu 11. 1. 2023. Částka ve výši 25 776 Kč představovala souhrnný poplatek, respektive částku smluvního úroku z úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěru, poplatku ze sjednaného úvěru a inkasního poplatku. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku v celkové výši 19 000 Kč a tato částka byla započtena na čtyři splátky úvěru ve výši 9 620,14 Kč a na smluvně sjednané příslušenství ve výši 9 379,86 Kč s tím, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dalších splátek, avšak právní předchůdce žalobkyně nepřikročil k zesplatnění úvěru a tento se tak stal splatným k datu 11. 1. 2023. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 20 379,86 Kč a příslušenství z této částky, jakož i na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 17 704,92 Kč jako souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru, částky 144 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky a dále smluvní pokuty ve výši 5 971,30 Kč, která odpovídala sjednané smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 12. 1. 2023 do 1. 11. 2023. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 1. 2024. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 9. 4. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 12. 8. 2024.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 7. 2024 č.j. 9 C 179/2024-29 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 12. 8. 2024 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce.5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění: právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 11. 11. 2021 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl i předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen "Smlouva"), když úvěr byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti ze dne 11. 11. 2021. Zároveň pak byl ze strany žalovaného převzat i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě Smlouvy žalovaný při jejím podpisu převzal finanční obnos ve výši 30 000 Kč v místě jeho bydliště a toto potvrdil podpisem Smlouvy. V souladu se Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku částku v celkové výši 55 776 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena žalovaným k datu 11. 1. 2023. Částka ve výši 25 776 Kč představovala souhrnný poplatek, respektive částku smluvního úroku z úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěru, poplatku ze sjednaného úvěru a inkasního poplatku. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobkyně zjišťována z čestného prohlášení žalovaného, podkladů ohledně majetkových poměrů žalovaného a nákladů na domácnost. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku v celkové výši 19 000 Kč a tato částka byla započtena na čtyři splátky úvěru ve výši 9 620,14 Kč a na smluvně sjednané příslušenství ve výši 9 379,86 Kč s tím, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dalších splátek, avšak právní předchůdce žalobkyně nepřikročil k zesplatnění úvěru a tento se tak stal splatným k datu 11. 1. 2023, jak soud zjistil z přehledu plateb a dlužných částek. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 20 379,86 Kč a příslušenství z této částky, jakož i na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 17 704,92 Kč jako souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru, částky 144 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky a dále smluvní pokuty ve výši 5 971,30 Kč, která odpovídala sjednané smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 12. 1. 2023 do 1. 11. 2023. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 1. 2024, který mu byl doručován, dán k přepravě dne 3. 1. 2024, jak soud zjistil z poštovního podacího archu. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 9. 4. 2024.6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, pak tento se plně shodoval se skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat.8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily mj. jeho osobní doklady a rovněž fakticky provedené dotazy ve vztahu k žalovanému v rámci databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. V samotné úvěrové smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 30 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti