9 C 223/2024-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 142,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že její právní předchůdce , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne 1. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 17 609 Kč, když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 10 000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 7 609 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 4 244 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 1 865 Kč a poplatku za vedení účtu a zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 45týdenních splátkách po 392 Kč, kdy poslední 45. splátka měla při řádném splácení činit 361 Kč a byla splatná k datu 12. 10. 2023. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně na jistině 9 535,56 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 6 606,82 Kč. Žalovaný dlužnou částku z řádně uzavřené smlouvy neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 29. 1. 2024, přičemž dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 22. 5. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 2. 10. 2024.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 9. 2024 č.j. 9 C 223/2024-49 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 2. 10. 2024 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyslovila souhlas již předem v podané žalobě, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. Žalobkyně pak již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že nenavrhuje žádné další důkazy k prokázání zjišťování úvěruschopnosti u žalovaného, přičemž měla za to, že tuto skutečnost zjišťovala dostatečným způsobem.5. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně pak soud učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo tedy možno uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně dne 1. 12. 2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 17 609 Kč, když tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 10 000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 7 609 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaných úroků ve výši 4 244 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky a flexibilní splácení ve výši 1 865 Kč a poplatku za vedení účtu a zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 45týdenních splátkách po 392 Kč, kdy poslední 45. splátka měla při řádném splácení činit 361 Kč a byla splatná k datu 12. 10. 2023., což vyplývalo ze smlouvy o úvěru i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, kdy tímto právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný předložil i výplatní pásky a další podklady ke zjišťování jeho úvěruschopnosti. Žalovaný řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, jak soud zjistil z tabulky umoření. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně na jistině 9 535,56 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 6 606,82 Kč, jak mohl soud zjistit opět z tabulky umoření. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 29. 1. 2024, přičemž dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 22. 5. 2024, když u obou takto doručovaných listin bylo zjištěno, že tyto byly doručovány žalovanému na jím uváděnou adresu, jak soud zjistil z podacích lístků.6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr na základě jeho žádosti a zjišťování jeho úvěruschopnosti, který žalovaný řádně nesplácel a z tohoto důvodu tak došlo k odstoupení od úvěrové smlouvy a zesplatnění úvěru. K datu zesplatnění pak žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně na jistině 9 535,56 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 6 606,82 Kč a dále měl právní předchůdce žalobkyně nárok na úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, o čemž byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne 29. 1. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 22. 5. 2024.8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. V samotné úvěrové smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 10 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to k