9 C 39/2024-55 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 255 070,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným úrokem z prodlení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč (dále jen Smlouva). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 6 294,69 Kč, když první splátka byla splatná k datu 15. 6. 2017. Žalovaný se pak zavázal uhradit žalobkyni celkově částku ve výši 694 857,33 Kč, když měl vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem z úvěru ve výši 6,90 % ročně. Částka úvěru byla žalovanému poskytnuta na jeho účet, tel. číslo, , č. účtu, s tím, že z tohoto účtu pak měl být úvěr také splácen, a to formou inkasa (forma zápočtu) ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Žalovaný však porušil opakovaně svou povinnost a žalobkyně prohlásila celý dluh za splatný k datu 30. 6. 2023 s tím, že požadovala také poplatky a zákonný úrok z prodlení z dlužných částek. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena dne 25. 3. 2024 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), přičemž po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, kdy se nijak nevyjádřil k žalobě, ani ničeho nenamítal proti žalobním tvrzením a důkazům předloženým žalobkyní.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 2. 2024 č.j. 9 C 39/2024-52 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 25. 3. 2024 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v podané žalobě.4. Na základě provedených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci tato skutková zjištění, kdy měl za bezpečně prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč (dále jen Smlouva). O poskytnutí úvěru požádal žalovaný dne , datum, , jak mohl soud zjistit ze Žádosti o úvěr ze dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 6 294,69 Kč, když první splátka byla splatná k datu 15. 6. 2017. Žalovaný se pak zavázal uhradit žalobkyni celkově částku ve výši 694 857,33 Kč, když měl vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem z úvěru ve výši 6,90 % ročně. Částka úvěru byla žalovanému poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, s tím, že z tohoto účtu pak měl být úvěr také splácen, a to formou inkasa (forma zápočtu) ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Součástí Smlouvy byly i Sazebník poplatků a Spotřebitelský splátkový úvěr, Základní produktové podmínky účinné od 1. 12. 2016. Dále byly součástí Smlouvy i Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Vysvětlení pojmů a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když řádně zjišťovala relevantní informace ve vztahu k možnosti poskytnutí úvěru, tj. vycházela z potvrzení o výši příjmu a vyjádření k ověřování úvěruschopnosti, když zároveň disponovala informacemi o pohybu na běžném účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný porušil opakovaně svou povinnost, jak soud bezpečně zjistil z transakční historie a výpisu z úvěrového účtu. Žalobkyně prohlásila celý dluh za splatný k datu 30. 6. 2023, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 2. 7. 2023 s tím, že požadovala také poplatky a zákonný úrok z prodlení z dlužných částek. Žalovaný dluh neuhradil ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2023.5. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.6. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 500 000 Kč poskytnutý na jeho účet č. , č. účtu, s tím, že z tohoto účtu pak měl být úvěr také splácen, a to formou inkasa (forma zápočtu) ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 6 294,69 Kč, když první splátka byla splatná k datu 15. 6. 2017. Žalovaný se pak zavázal uhradit žalobkyni celkově částku ve výši 694 857,33 Kč, když měl vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem z úvěru ve výši 6,90 % ročně. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutý úvěr a žalobkyně následně využila svého práva, odstoupila od Smlouvy a dlužnou částku zesplatnila, Žalovaný dlužil žalobkyni k datu zesplatnění dluhu celkovou částku ve výši 262 095,74 Kč, o čemž byl řádně žalobkyní informován dopisem – oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 7. 2023. Dlužnou částku pak neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2023.7. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.9. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.10. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 500 000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo možné předpokládat a žalobkyně mohla spravedlivě očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že částka úvěru, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.11. Podle § 1813 NOZ jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Žalovanému byly podmínky předloženy jasným a srozumitelným způsobem, a jakožto svéprávná osoba se rozhodl vstoupit do tohoto závazkového vztahu.12. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ.13. Ve smyslu § 562 NOZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elek