14 C 4/2025-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 600 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 14 145,84 Kč, kapitalizovaným úrokem 36 798,62 Kč, úrokem z prodlení 7,5 % ročně z částky 16 666,67 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem 21 % ročně z částky 16 666,67 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 23.3.2012 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaných poplatků v částce 20 900 Kč, tj. celkem 45 900 Kč, formou 60 týdenních splátek po 765 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 17.5.2013. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na dlužnou částku zaplatil celkem 15 300 Kč a nadále dluží žalobkyni částky požadované žalobou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.9.2023.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, (jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky) uzavřené dne 23.3.2012 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 3 192 Kč, poplatkem za administrativní činnost 4 750 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 12 958 Kč, tj. celkem 45 900 Kč formou 60 týdenních splátek po 765 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. RPSN činila 63,91 %.4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti a zjistila, že žalovaný žije v nájemním bydlení (ověřeno nájemní smlouvou), neměl v době uzavírání smlouvy o půjčce aktivní půjčku u žalobkyně, nemá děti, vlastní automobil, je OSVČ v kovovýrobě (ověřeno živnostenským listem). Jeho měsíční příjem činí 30 000 Kč, výdaje 15 500 Kč měsíčně, které tvoří 6 000 Kč nájem, 500 Kč telefon, 6 500 Kč splátky leasingu, 2 500 Kč výdaje na domácnost. Nevlastní kreditní kartu, nemá půjčku u jiné společnosti, vlastní bankovní účet (ověřeno). Výdaje žalovaného byly částečně ověřeny prostřednictvím SIPO, nebyly však konkrétně uvedeny které.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 (včetně jejich příloh) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 (včetně podacího lístku ze dne 27.10.2023) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Výzva byla doručena žalované dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 30.10.2023. Lhůta k zaplacení marně uplynula dne 30.10.2023.7. Z předžalobní výzvy ze dne 30.7.2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.8. Z informací o zpracování osobních údajů nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti ve věci.9. Žalobkyně k výzvě soudu v průběhu řízení doplnila, že provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. A doložila tabulku umoření, z níž bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh celkem 15 300 Kč. První splátku uhradil dne 28.3.2012 a poslední splátku uhradil dne 25.7.2012. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a do prodlení se dostal již s úhradou 5. a následujících splátek.10. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97 nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti, neboť spor se týkal jiné věci.11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin a učiněná zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané zákaznickou kartou - žádostí o úvěr, že již v době uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z neověřeného příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč a částečně ověřených (SIPO) a částečně neověřených (např. výdaje na domácnost, pouze odhadovaných výdajů žalovaného ve výši celkem 15 500 Kč měsíčně). Vycházela-li právní předchůdkyně žalobkyně ze zcela neověřených příjmů a pouze částečně ověřených výdajů žalovaného, byť žalovaný vlastnil účet, z něhož mohla alespoň rámcově zjistit jeho výdaje, bylo její posouzení úvěruschopnosti provedeno na základě nedostatečných informací. Nedostatečnost zjišťovaných informací nevyvrátila ani negativní lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy, zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácením ze strany žalovaného, který se dostal do prodlení již s úhradou páté a následujících splátek. Celkem na dluh uhradil ve výši 45 900 Kč uhradil pouze 15 300 Kč.12. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.13. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.14. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péči zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.16. Soud použil na právní poměry účastníků vzniklé před 1. 1. 2014 dosavadní právní úpravu dle § 3028 odst. 3 o. z., neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dne 23.3.2012, tj. před účinností zákona č. 89/2012 Sb. Z těchto důvodů soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obch. zák., neboť žalovaný se zavázal věřiteli vrátit nejen poskytnuté peněžní prostředky, ale také poplatek, který plní stejnou funkci jako úroky a je odměnou za poskytnutí peněžních prostředků a současně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky žalovanému v rámci své podnikatelské činnosti. Současně se tato smlouva řídila i úpravou z. č. 145/2010 Sb., neboť šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli věřitelem a s ohledem na nesjednaný účel a výši přenechaných peněz je tato odložená platba spotřebitelským úvěrem, neboť není vyčleněna z rozsahu působnosti tohoto zákona dle § 2 z. č. 145/2010 Sb. V souladu s ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. měl původní věřitel povinnost před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému s odbornou péčí posoudit jeho schopnost splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnost nedostála. Sice vyžadovala při sjednání smlouvy informace od žalovaného, jak prokazovala zákaznická karta, avšak na základě neověřených příjmů 30 000 Kč (mzdy) a částečně ověřených výdajů, vycházejících pouze z odhadovaných výdajů muselo být věřiteli zřejmé, že žalovaný není schopen dluh řádně a včas splácet. Jelikož věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru nedostál povinnosti dle § 9 odst. 1 z.č. 145/