9 C 144/2025-69 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 351 882,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne 4. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč s tím, že žalovaný měl povinnost vrátit poskytnutý úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 103 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 25. 11. 2021. Žalovaný pak měl uhradit nejen poskytnutou jistinu úvěru, ale rovněž i sjednaný úrok z úvěru ve výši 3,80 % ročně. Žalovaný opakovaně porušil podmínky úvěrové smlouvy a žalobkyně využila svého práva a k datu 18. 12. 2024 úvěr zesplatnila, přičemž stanovila žalovanému zaplacení dlužné částky nejpozději k datu 5. 2. 2025. K datu zesplatnění úvěru pak činil dluh na jistině úvěru 335 116,62 Kč, na poplatcích částku ve výši 8 300 Kč. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2021 Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. , hodnota, (Smlouva), na jejímž základě byla žalovanému vydána osobní kreditní karta a poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který mohl opakovaně čerpat až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. , č. účtu, . I v tomto případě měl žalovaný povinnost vyčerpanou částku úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě, což však nečinil a dlužil žalobkyni částku 8 465,51 Kč, když žalobkyně měla zároveň nárok na zaplacení úroku z úvěru ve výši 13,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení od 14. 2. 2025. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 12. 2024 oznámila žalovanému, že odstupuje od Smlouvy. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 7. 2. 2025.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne 22. 7. 2025 ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ).3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2025 č.j. 9 C 144/2025-67 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 22. 7. 2025 spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již předem. Soud s ohledem na souhlas žalobkyně a pasivitu žalovaného v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobkyně učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že žalovaným na základě jeho žádosti dne 4. 10. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč s tím, že žalovaný měl povinnost vrátit poskytnutý úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 103 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 25. 11. 2021. Žalovaný pak měl uhradit nejen poskytnutou jistinu úvěru, ale rovněž i sjednaný úrok z úvěru ve výši 3,80 % ročně. Žalovaný pak měl uhradit nejen poskytnutou jistinu úvěru, ale rovněž i sjednaný úrok z úvěru. Poskytnutý úvěr pak měl sloužit ke konsolidaci jeho předchozích dluhů u žalobkyně. Celková částka, kterou měl při řádném splácení žalovaný uhradit byla ve výši 581 352,89 Kč. Součástí smlouvy byly i Všeobecné podmínky žalobkyně a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, dále Sazebník žalobkyně a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný opakovaně porušil podmínky úvěrové smlouvy a žalobkyně využila svého práva a k datu 18. 12. 2024 úvěr zesplatnila, přičemž stanovila žalovanému zaplacení dlužné částky nejpozději k datu 5. 2. 2025. K datu zesplatnění úvěru pak činil dluh na jistině úvěru 335 116,62 Kč, na poplatcích částku ve výši 8 300 Kč, jak mohl soud zjistit z historického výpisu k úvěrové smlouvě a zesplatnění úvěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2021 Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. , hodnota, (Smlouva), na jejímž základě byla žalovanému vydána osobní kreditní karta a poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který mohl opakovaně čerpat až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. , č. účtu, . I v tomto případě měl žalovaný povinnost vyčerpanou částku úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě, což však nečinil a dlužil žalobkyni částku 8 465,51 Kč, když žalobkyně měla zároveň nárok na zaplacení úroku z úvěru ve výši 13,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení od 14. 2. 2025, jak opět mohl soud zjistit z periodických výpisů ke kreditní kartě. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 12. 2024 oznámila žalovanému, že odstupuje od Smlouvy. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 7. 2. 2025. Všechny upomínky a výzvy byly žalovanému řádně doručovány, jak soud mohl zjistit i z doručenek a online sledování zásilek.6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil.7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval a vycházel právě z provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění, a pro stručnost bylo možno na ně odkázat. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 500 000 Kč a dále měl od žalobkyně ještě kreditní kartu s možným opakovaným čerpáním kreditního úvěru ve výši 10 000 Kč. Oba úvěry měl řádně splácet, avšak tak nečinil a žalobkyně od obou smluv odstoupila, informovala žalovaného o jeho dlužných částkách. Žalovaný tak dlužil žalobkyni částku ve výši 343 416,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 335 116,62 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z úvěru ve výši 3,80 % ročně z částky 335 116,62 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, a dále částku ve výši 8 465,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 8 465,51 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 8 465,51 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 107,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 741,12 Kč8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.10. Úprava provedená ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.11. Podle přesvědčení soudu pak žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní ř